dnes je 6.10.2022

Input:

Nález 40/2003 SbNU, sv. 29, K výkladu § 8 odst. 3 (nyní 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 40

III. ÚS 395/02

K výkladu § 8 odst. 3 (nyní 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

V § 8 odst. 3 (nyní 4) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, po novelizaci zákonem č. 183/1993 Sb., byla pro rozhodnutí soudu o zrušení smlouvy či úhradě ceny pozemků stanovena podmínka vlastnictví osoby, jíž byly pozemky darovány nebo bezúplatně převedeny, ke dni účinnosti zákona č. 183/1993 Sb. Důvodová zpráva se výslovně k důvodům stanovení této podmínky nevyjadřuje. Z koncepce jak zákona o půdě, tak zákona č. 183/1993 Sb. však je třeba vykládat tuto podmínku k prospěchu oprávněných osob. Nelze dovozovat, že se zákonodárce snažil vyloučit nároky osob, které se oprávněnými stanou po dvouměsíční prekluzivní lhůtě, zvláště těch, které by se staly oprávněnými po lhůtě pouze v důsledku pomalé činnosti správního orgánu. Takový výklad by byl v rozporu se smyslem jak zákona o půdě, tak zákona č. 183/1993 Sb. Naopak v souladu se smyslem obou zákonů je výklad, dle nějž tato podmínka v zájmu oprávněných osob stanovuje povinnost vydávat pozemky těm, kteří jsou vlastníky ke dni účinnosti zákona, a nedává jim tedy možnost se této povinnosti zbavit převodem předmětného pozemku.

Nález sp. zn. Pl. ÚS 16/93 (Ústavní soud: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 1, č. 25; vyhlášen pod č. 131/1994 Sb.) v otázce § 8 odst. 3 (nyní 4) především chrání nárok oprávněné osoby vůči osobě povinné pro případy, kdy osoba povinná „ještě je“ vlastníkem předmětné nemovitosti. Pokud tedy Ústavní soud formuloval podmínku vlastnictví osoby v době uplatnění nároku jakožto výjimku z obecného pravidla, vyjádřeného v § 154 odst. 2 občanského soudního řádu, pak se tato výjimka uplatní pouze tam, kde slouží účelu zákona, totiž ochraně oprávněných osob, a nelze ji vykládat k jejich škodě.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 13. března 2003 sp. zn. III. ÚS 395/02 ve věci ústavní stížnosti M. H. proti rozsudkům Nejvyššího soudu z 18. 3. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1759/2001, Krajského soudu v Hradci Králové z 26. 4. 2001 sp. zn. 23 Co 605/2000 a Okresního soudu v Semilech z 27. 3. 2000 sp. zn. 9 C 357/99 ohledně zrušení kupní a darovací smlouvy.

Výrok

1. Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 3. 2002 sp. zn. 28 Cdo 1759/2001 se ruší pro rozpor se základním právem stěžovatelky podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 26 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech.

2. Zbývající část návrhu se odmítá.

Odůvodnění

Okresní soud v Semilech v záhlaví napadeným rozsudkem rozhodl ve věci stěžovatelky tak, že ve výroku I. zrušil kupní a darovací smlouvu ze dne 19. 11. 1963 zaregistrovanou Státním notářstvím v Jičíně pod Pr 549/63 v části třetí, kterou L. K., stěžovatelčina sestra, bezúplatně postoupila a darovala pozemky označené ve výroku, jež vlastnila a jež náležely k usedlosti č. p. 5 v B. Ve výroku II. týž soud zamítl žalobu na zrušení kupní a darovací

Nahrávám...
Nahrávám...