dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 40/2000 SbNU, sv. 17, K aplikaci a interpretaci pojmu „celá věc“ podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 17, nález č. 40

I. ÚS 360/99

K aplikaci a interpretaci pojmu „celá věc“ podle § 5 odst. 1 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Při vydávání restituovaných nemovitostí je - v souladu s judikaturou obecných soudů - namístě rozumět „věcí celou“ i spoluvlastnický podíl. Ustanovení § 5 odst. 1 věta třetí zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neopravňuje k tomu, aby byly podílovým spoluvlastníkům, popřípadě osobám, které od nich odvozují své oprávnění podle § 3 odst. 2 téhož zákona, vydávány další spoluvlastnické podíly, ale opravňuje pouze k tomu, aby osobám, které své oprávnění odvozují od původního vlastníka podle § 3 odst. 2 v téže skupině a které restituční nárok uplatnily, byla vydána celá věc (při podílovém spoluvlastnictví celý podíl) původního vlastníka, i když některé z osob této skupiny nárok na vydání ve lhůtě neuplatnily. Vydávání podílů jiných spoluvlastníků osobám, které k nim nejsou v žádném ze vztahů podle § 3 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů, by již nebylo zmírněním majetkové křivdy, ale v relaci k takovým osobám by šlo o bezdůvodné obohacení nad rámec křivdy, způsobené jim nebo jejich předchůdcům. V tomto smyslu je třeba také chápat myšlenkovou konstrukci vyjádřenou Ústavním soudem ve věci sp. zn. I. ÚS 340/96, zejména konstatování, že podmínkou přirůstání podílu druhým přihlášeným je, aby šlo o spoluoprávněné na jedné úrovni (Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, Praha 1999, nález č. 113, str. 135).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 21. března 2000 sp. zn. I. ÚS 360/99 ve věci ústavní stížnosti V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze 30. 4. 1999 sp. zn. 30 Ca 229/98, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Katastrálního úřadu v Pardubicích ze 13. 10. 1998 č. j. 121-V6-2574/97 o zamítnutí návrhu na vklad vlastnického práva k jedné ideální polovině pozemku do katastru nemovitostí.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se včas podanou ústavní stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30. 4. 1999 č. j. 30 Ca 229/98-21 potvrzujícího rozhodnutí Katastrálního úřadu v Pardubicích ze dne 13. 10. 1998 č. j. 121-V6-2574/97. V ústavní stížnosti (zejména po jejím doplnění) stěžovatel namítal, že napadeným rozsudkem došlo k porušení jeho základního práva domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Porušení tohoto základního práva spatřuje stěžovatel především v tom, že Krajský soud v Hradci Králové neučinil správné závěry o výkladu ustanovení zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, především § 3 odst. 4 a § 5 odst. 1, když in concreto odkazuje na námitky uvedené v opravném prostředku proti rozhodnutí Katastrálního úřadu v Pardubicích.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření k ústavní stížnosti zformuloval přesvědčení, že svým rozhodnutím základní práva stěžovatele neporušil. Konstatuje, že svým postupem při

Nahrávám...
Nahrávám...