dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 40/1999 SbNU, sv. 13, K právu na soudní ochranu; K hodnocení důkazů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 40

I. ÚS 101/97

K právu na soudní ochranu
K hodnocení důkazů

Ústavnímu soudu nepřísluší znovu „hodnotit“ hodnocení důkazů provedených soudem, jestliže obecný soud při svém rozhodování respektoval kautely dané § 132 občanského soudního řádu. Zjistí-li však Ústavní soud očividný rozpor mezi skutkovými zjištěními vyplývajícími z důkazů provedených v řízení před obecnými soudy a právními závěry, jež z nich obecné soudy dovodily, musí konstatovat, že v řízení před obecnými soudy došlo k porušení zásad spravedlivého procesu podle čl. 90 Ústavy České republiky a podle hlavy páté Listiny základních práv a svobod (viz nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 287/96, publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení - svazek 10, č. 45, vydání 1. , Praha C. H. Beck, 1998).

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. března 1999 sp. zn. I. ÚS 101/97 ve věci ústavní stížnosti Ing. R. G. a R. Č. proti rozsudku Krajského soudu v Brně z 20. 12. 1996 sp. zn. 17 Co 322/95, jímž byl potvrzen rozsudek Městského soudu v Brně z 30. 11. 1994 sp. zn. 41 C 29/92 o zamítnutí návrhu stěžovatelů, kterým se domáhali uzavření dohody o vydání ideální části nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1996 sp. zn. 17 Co 322/95 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé podali ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 20. 12. 1996 č. j. 17 Co 322/95-85. Tímto rozsudkem krajský soud potvrdil rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 30. 11. 1994 č. j. 41 C 29/92-71 potud, pokud jím byl zamítnut návrh stěžovatelů (ve výroku pod bodem III), jímž se domáhali uzavření dohody o vydání věci, a to ideálních 4/10 domu čp. 169 s pozemky p. č. 846, zastavěné plochy o výměře 487 m2 a p. č. 847, zahrady o výměře 369 m2, vše v kat. úz. Z. Krajský soud - stejně jako soud prvního stupně - dospěl k závěru, že ideální 4/10 nemovitostí patřící původně babičce stěžovatelů Š. G., provdané S., byly zkonfiskovány výměrem Ústředního národního výboru v Brně podle § 1 odst. 4 dekretu prezidenta republiky č. 108/1945 Sb., o konfiskaci nepřátelského majetku a Fondech národní obnovy. Ohledně této části nemovitosti neměl soud originál předmětného výměru k dispozici (neboť „přes veškerou snahu“ se jej nepodařilo zajistit), avšak z dalších důkazů ve věci provedených dovodil, že konfiskační výměr ohledně Š. S. - na rozdíl od podílu K. a R. G. - nebyl zrušen. Soud považoval za nepochybné, že předmětná nemovitost přešla na stát mimo rozhodné období podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, přičemž právě o tento právní předpis stěžovatelé opírají svůj nárok. Námitce stěžovatelů, že předmětný konfiskační výměr nenabyl právní moci, neboť nebyl Š. S. doručen, prý nelze přisvědčit, neboť tehdy platné právní předpisy umožňovaly doručení i veřejnou vyhláškou. Stěžovatelé neprokázali, že by se Š. S. proti konfiskačnímu výměru odvolala. Proto odvolací soud odvoláním napadený výrok rozsudku soudu prvního stupně jako věcně správný potvrdil.

Stěžovatelé v podané ústavní stížnosti popřeli správnost odůvodnění rozhodnutí Krajského soudu v Brně, podle něhož ideální 4/10 domu č. p. 169 s

Nahrávám...
Nahrávám...