dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 39/1998 SbNU, sv.10, K zásadě spravedlivého procesu v trestním řízení

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 10, nález č. 39

II. ÚS 122/96

K zásadě spravedlivého procesu v trestním řízení

Revizní princip, který ovládá ex offo odvolací řízení ve smyslu ustanovení § 254 trestního řádu znamená, že odvolací soud se v konečném výroku i jeho odůvodnění musí vypořádat se všemi námitkami uplatněnými v odvolání.

Odvolací soud však není povinen důsledně provádět veškeré navržené důkazy, ale je pouze povinen ze zjištěných skutkových závěrů vyvodit odpovídající právní hodnocení.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 24. března 1998 sp. zn. II. ÚS 122/96 ve věci ústavní stížnosti T. D. proti rozsudku Vrchního soudu v Praze ze 6. 3. 1996 sp. zn. 11 To 29/94 o odsouzení za trestné činy podvodu, padělání a pozměňování veřejné listiny, zkrácení daně a nedovoleného ozbrojování.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti se navrhovatel domáhá zrušení rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne 6. 3. 1996 sp. zn. 11 To 29/94.

Stěžovatel tvrdí, že po celou dobu trestního stíhání opakovaně poukazoval na hrubé porušování procesních předpisů, v jehož důsledku byl výrazně krácen na svém právu na obhajobu.

Porušení svých práv spatřuje stěžovatel v nedodržování zásad trestního řízení, zejména ustanovení § 2 odst. 1, 4, 5, 11, 12 a 13 trestního řádu (dále jen tr.ř.), jejichž důsledkem je údajné porušení čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), § 254 tr.ř. a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, ve znění protokolů č. 3, 5 a 8 (dále jen „Úmluva“).

Ke konkrétním důvodům, které měly za následek porušení citovaného článku Listiny a ustanovení tr.ř. uvedl, že průběh trestního řízení vykazoval vady, zejména v počátcích vyšetřování docházelo k neodůvodněně zaujatému postoji vyšetřovatele a ostatních policejních orgánů k jeho osobě. Tento nezákonný postup se projevoval v odmítání vyšetřovatele povolit obhájci i stěžovateli nahlédnout do spisů, ve formulaci jednotlivých usnesení o vznesení obvinění proti stěžovateli, která byla údajně často zcela nekonkrétní a vadně formulovaná a teprve na základě stížností navrhovatele došlo k jejich opravám. Nepřátelský postoj vyšetřovatele, respektive policejních orgánů, ke stěžovateli se projevoval dále „v cíleně poskytovaných informacích tisku“, ve kterých docházelo údajně ke zveličování trestné činnosti stěžovatele i v tom, že poskytované informace byly tisku předány bez souhlasu dozorového prokurátora. Podle názoru stěžovatele toto mediální ovlivňování veřejnosti ovlivnilo výpovědi některých svědků v jeho neprospěch.

Tato část činnosti orgánů činných v trestním řízení byla podrobena šetření Inspekce Ministerstva vnitra z důvodu podezření ze spáchání trestného činu podle ustanovení § 158 odst. 1 písm. a) trestního zákona (dále jen tr.z.) příslušníky Policie České republiky, Správy hl. m. Prahy.

Podnět byl usnesením Obvodního státního zastupitelství pro Prahu 3 ze dne 23. 6. 1995 sp. zn. OPN 296/91 odložen z důvodu promlčení. Shora popsané skutečnosti vedly Městskou prokuraturu v Praze k tomu, že usnesením ze dne 7. 10. 1991 sp. zn. Kv 174/91 odňala trestní věc podle § 174

Nahrávám...
Nahrávám...