dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 38/2002 SbNU, sv. 25, K poučovací povinnosti soudu; K určitosti a srozumitelnosti žaloby

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 38

I. ÚS 352/2000

K poučovací povinnosti soudu
K určitosti a srozumitelnosti žaloby

Jestliže soud prvního stupně na základě nesprávného petitu navrženého žalobci rozhoduje, jedná se nepochybně o případ, kdy jsou splněny všechny podmínky pro naplnění poučovací povinnosti ze strany odvolacího soudu. Podle § 43 odst. 1 občanského soudního řádu je soud povinen vyzvat účastníky, aby nesprávné nebo neúplné podání bylo opraveno nebo doplněno. Poučuje účastníky také, jak je třeba opravu nebo doplnění provést. Ve smyslu tohoto ustanovení je nesprávným podáním takové podání, které sice má všechny náležitosti, avšak tyto náležitosti nebo některé z nich jsou uvedeny nepřesně, neurčitě nebo nesrozumitelně. Údaj o tom, čeho se žalobce domáhá (žalobní petit), je nesprávný tehdy, pokud vymezení práv a jim odpovídajících povinností v něm obsažené je nepřesné, neurčité nebo nesrozumitelné, takže převzetí takového petitu do výroku soudního rozhodnutí by mělo za následek, že by rozhodnutí nebylo po stránce materiální vykonatelné.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 26. března 2002 sp. zn. I. ÚS 352/2000 ve věci ústavní stížnosti JUDr. J. Š. a MUDr. O. S. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 27. 3. 2000 sp. zn. 11 Co 569/99, jímž byl potvrzen rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 z 22. 9. 1999 sp. zn. 8 C 237/97, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, jíž se domáhali, aby byli oprávněni odstranit stavbu garáže na náklady žalovaných (v řízení o ústavní stížnosti vedlejších účastníků).

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 3. 2000 sp. zn. 11 Co 569/99 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 22. 9. 1999 sp. zn. 8 C 237/97 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé ve své včas podané ústavní stížnosti namítali, že postupem shora uvedených obecných soudů došlo k porušení jejich ústavně zaručených práv a svobod. Konkrétně měli za to, že byly porušeny čl. 37 odst. 3, čl. 1, čl. 4 odst. 2 a 4, čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a současně i čl. 95 odst. 1 a čl. 10 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“), jakož i čl. 1 Dodatkového protokolu k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod.

Stěžovatelé uvedli, že Městský soud v Praze svým shora citovaným rozsudkem potvrdil ve výroku o věci samé rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4, kterým byla zamítnuta žaloba stěžovatelů, jíž se domáhali, aby byli oprávněni odstranit stavbu garáže postavené na stavební parcele č. 923/2 v k. ú. P., a to na náklady žalovaných, v této ústavní stížnosti vedlejších účastníků Ing. O. a I. T. (dále jen „vedlejší účastníci“). Stěžovatelé konstatovali, že z rozsudku Městského soudu v Praze vyplývá, že z jejich strany nebyl správně formulován petit. Stěžovatelé namítali, že postupem Městského soudu v Praze bylo porušeno ustanovení § 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) o poučovací povinnosti a ustanovení § 43 odst. 1 o. s. ř., neboť podle jejich názoru dospěl-li soud k závěru, že z hlediska procesního je navržený petit nesprávný, byl povinen je poučit s ohledem na svoji poučovací

Nahrávám...
Nahrávám...