dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 33/2003 SbNU, sv. 29, K návrhu na zrušení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 29, nález č. 33

Pl. ÚS 19/02

K návrhu na zrušení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů

Ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky zakotvuje jako jednu z klíčových zásad fungování a realizace soudní moci v České republice procesní zásadu rovnosti práv účastníků řízení před soudem. Tento ústavní princip tak garantuje rovné procesní postavení účastníků soudního řízení co do práv, jež účastníkům určitého typu řízení přiznává právní řád. Z této zásady lze mimo jiné dovodit, že pro určitý typ řízení musí být dána jediná příslušnost soudu, chápaná v rozměru věcném a funkčním, přičemž taková úprava musí být provedena zákonem.

Je přitom zřejmé, že pro různé typy řízení lišící se svým předmětem může zákonodárce stanovit různý rozsah procesních práv a povinností. Jinými slovy rovnost účastníků řízení je třeba vykládat tak, že musí být respektován stejný rozsah procesních práv a povinností v řízeních shodujících se stejným předmětem řízení. Je však nepřípustné, aby rozlišovacím kritériem byl namísto předmětu řízení účastník sám - byť například definovaný svým procesním postavením v jakémkoliv předchozím řízení.

Ustanovení čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod stanoví, že všichni účastníci jsou si v řízení rovni. Toto ustanovení Listiny je třeba interpretovat tak, že jde o princip zaručující rovná procesní práva a povinnosti konkrétních účastníků v konkrétním řízení. Tím se toto ustanovení Listiny odlišuje od ustanovení čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky, které obecně předvídá rovnost účastníků v řízeních se shodným předmětem řízení.

Nález

pléna Ústavního soudu ze dne 11. března 2003 sp. zn. Pl. ÚS 19/02 ve věci návrhu Vrchního soudu v Olomouci na zrušení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, (nález byl vyhlášen pod č. 101/2003 Sb.).

Výrok

Ustanovení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, se ruší.

Odůvodnění

I.

Dne 15. 8. 2002 obdržel Ústavní soud podle čl. 95 odst. 2 Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“) a § 64 odst. 4 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, návrh Vrchního soudu v Olomouci na zrušení ustanovení § 24 odst. 4 zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, v platném znění.

Vrchnímu soudu v Olomouci jsou podle ustanovení § 104a občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) předkládány k rozhodnutí věci, ve kterých účastníci řízení, krajské nebo okresní soudy mají za to, že není dána věcná příslušnost konkursního soudu k rozhodnutí o žalobě věřitele na určení pohledávky nebo okresního soudu k rozhodnutí o žalobě věřitele v řízení zahájeném u okresního soudu před prohlášením konkursu. V těchto případech by měl Vrchní soud v Olomouci rozhodnout o věcné příslušnosti podle napadeného ustanovení § 24 odst. 4 zákona o konkursu a vyrovnání.

Navrhovatel svůj návrh odůvodnil tak, že zákonem č. 105/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, účinným

Nahrávám...
Nahrávám...