dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 31/2002 SbNU, sv.25, K posuzování státního občanství jako podmínky pro uplatnění restitučního nároku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 25, nález č. 31

IV. ÚS 143/01

K posuzování státního občanství jako podmínky pro uplatnění restitučního nároku

Rozdělení restituentů podle zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů, na dvě kategorie, tj. na ty, jejichž restituční nároky byly vyřešeny ještě před vydáním novely provedené zákonem č. 30/1996 Sb., a na skupinu, na kterou by na základě faktické nahodilosti měla retroaktivně dopadnout nová podmínka nepřetržitosti občanství stanovená touto novelou, je dostatečným důvodem pro vyhovění ústavní stížnosti, neboť každý jiný závěr by byl v rozporu s principy právního státu (čl. 1 Ústavy České republiky), jakož i se zásadou rovnosti v právech (čl. 1 Listiny základních práv a svobod).

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 14. března 2002 sp. zn. IV. ÚS 143/01 ve věci ústavní stížnosti Dr. J. K. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 28. 1. 2000 sp. zn. 28 Ca 317/98 a rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech, okresního pozemkového úřadu, ze 4. 9. 1998 č. j. PÚ 1244/92, jimiž bylo rozhodnuto, že stěžovatelčin právní předchůdce není vlastníkem nemovitostí.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2000 č. j. 28 Ca 317/98-35 a rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 9. 1998 č. j. PÚ 1244/92 se zrušují.

II. Odůvodnění

Návrhem doručeným Ústavnímu soudu dne 7. 3. 2001 se stěžovatelka společně s J. K. domáhali, aby Ústavní soud nálezem zrušil rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 1. 2000 č. j. 28 Ca 317/98-35 a rozhodnutí Okresního úřadu v Semilech, okresního pozemkového úřadu, ze dne 4. 9. 1998 č. j. PÚ 1244/92, jimiž bylo pravomocně rozhodnuto, že JUDr. K. D. F. W., právní předchůdce stěžovatelů, není vlastníkem specifikovaných nemovitostí, původně zapsaných v zemských deskách č. 1193 pro panství H. R. Soud své rozhodnutí odůvodnil tím, že zesnulý nesplňuje podmínku nepřetržitosti státního občanství nabytého taxativně stanoveným způsobem (§ 2 odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb., kterým se upravují některé otázky související se zákonem č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 93/1992 Sb., ve znění pozdějších předpisů). V návrhu stěžovatelé uvedli, že dědictví po zesnulém JUDr. K. D. F. W. se ještě projednává a že jako dědicové nebyli dosud potvrzeni.

Spolu s ústavní stížností stěžovatelé podali návrh na zrušení § 2 odst. 3 zákona č. 243/1992 Sb. s tvrzením, že odporuje Ústavě České republiky (dále jen „Ústava“). Tento návrh však byl při ústním jednání dne 14. 3. 2002 upraven.

Sdělením ze dne 29. 6. 2001 právní zástupce stěžovatelů uvedl, že dědictví po zesnulém nabyla pouze stěžovatelka na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 16. 5. 2001 č. j. 18 D 431/2000-149, a tudíž že stěžovatel J. K. svůj návrh bere výslovně zpět. Usnesením Ústavního soudu ze dne 23. 1. 2002 č. j. IV. ÚS 143/01-71 bylo řízení o ústavní stížnosti J. K.

Nahrávám...
Nahrávám...