dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 3/1996 SbNU, sv. 5, K právu na osobní účast při jednání i v tzv. nesporném řízení soudním podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 3

Pl. ÚS 30/95

K právu na osobní účast při jednání i v tzv. nesporném řízení soudním podle čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod

Výraz „jeho věc“ v čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod je nutno vykládat tak, že každý, o jehož právech a povinnostech má být v soudním řízení jednáno, má mít možnost se tohoto řízení účastnit a vyjádřit se ke všem prováděným důkazům.

Konstrukce tzv. nesporného řízení s jeho zvláštnostmi nemůže vést k tomu, aby taková základní práva nebyla v občanském soudním řízení respektována.

Nález

pléna Ústavního soudu České republiky ze dne 10. ledna 1996 sp. zn. Pl. ÚS 30/95 ve věci návrhu J.J., podaného spolu s ústavní stížností, na zrušení § 200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů (nález byl vyhlášen pod č. 31/1996 Sb.).

I. Výrok

Dnem 1. července 1996 se zrušuje ustanovení § 200l odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb., o volbách do zastupitelstev v obcích a o změně a doplnění některých dalších zákonů.

II. Odůvodnění

1. Dne 19. 1. 1995 obdržel Ústavní soud České republiky ústavní stížnost stěžovatele J.J., která byla dále doplněna podáním ze dne 24. 2. 1995. Ústavní stížnost směřuje proti usnesení Městského zastupitelstva Říčany ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4 a č. 11/94-VI/5 ve spojení s usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 29. 11. 1994 č. j. 21 C 69/94-8. Ústavní stížnost byla spojena s návrhem na přezkoumání ústavnosti ustanovení § 200l odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění zákona č. 152/1994 Sb.

Po odstranění vad plné moci právního zástupce stěžovatele došel II. senát Ústavního soudu k závěru, že navrhovatel splňuje podmínky ustanovení § 74 a § 64 odst. 1 písm. d) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a usnesením ze 4. října 1995 č. j. II. ÚS 15/95-37 řízení přerušil a návrh na zrušení předmětného ustanovení postoupil plénu Ústavního soudu k rozhodnutí podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen „Ústava“).

Stěžovatel se jako kandidát na kandidátce LSNS a nezávislých kandidátů účastnil voleb do Městského zastupitelstva Říčany v listopadu 1994. Na této kandidátce byl zvolen členem zastupitelstva a 30. 11. 1994 zastupitelstvo jeho volbu ověřilo. V mezidobí však byla podána stížnost proti vydání osvědčení o zvolení stěžovatele u Krajského soudu v Praze. Krajský soud v Praze této stížnosti svým usnesením ze dne 29. 11. 1994 č. j. 21 C 69/94-8 vyhověl a vyslovil ve výroku, že osvědčení vydané J.J. je neplatné.

Důvodem k podání ústavní stížnosti bylo výše uvedené usnesení Městského zastupitelstva Říčany ze dne 22. 12. 1994 č. 11/94-VI/4, kterým „Městské zastupitelstvo revokuje usnesení o volbách č. 10/94-IV/4 a bere na vědomí usnesení krajského soudu č. j. 21C 69/94-8 o neplatnosti vydaného osvědčení o zvolení p. J.J., nar. 12. 8. 1949, bytem N. v. 356/6, Říčany, členem Městského zastupitelstva Říčany“ a usnesení téhož

Nahrávám...
Nahrávám...