dnes je 12.10.2024

Input:

Nález 29/1996 SbNU, sv.5, K pojmu „nápadně nevýhodné podmínky“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 5, nález č. 29

I. ÚS 78/95

K pojmu „nápadně nevýhodné podmínky“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ve změně půdní klasifikace ze „zahrady“ na „ornou půdu“ a v důsledku toho nižší kupní ceně pozemku nelze spatřovat nápadně nevýhodné podmínky, jestliže se kupní cena v době prodeje pozemku pohybovala v rámci tehdy platných cenových předpisů, avšak současně za předpokladu, že k této změně klasifikace nedošlo v souvislosti s koupí anebo v době nepříliš vzdálené, takže takovou souvislost by bylo možné předpokládat.

Nález

Ústavního soudu České republiky (I. senátu) ze dne 10. dubna 1996 sp. zn. I. ÚS 78/95 ve věci ústavní stížnosti M.V. a N.K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze 14. 2. 1995 sp. zn. 16 Ca 697/94, vydanému v řízení o přezkoumání rozhodnutí pozemkového úřadu, o určení vlastnického práva.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

1. Svou ústavní činností navrhovatelky napadají rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem, vydaný v občanskoprávní věci v rámci správního přezkumu podle části páté, hlavy třetí, občanského soudního řádu pod sp. zn. 16 Ca 697/94 ze dne 14. 2. 1995. Stěžovatelky tvrdí, že toto rozhodnutí, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí správního orgánu vydané podle ustanovení § 9 odst. 4 zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění, a ve kterém bylo zjištěno, že navrhovatelky nejsou vlastníky nemovitostí v kat. úz. Ch. ve výroku blíže specifikovaných, je v rozporu s Listinou základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Toto potvrzující rozhodnutí je podle tvrzení navrhovatelek zásahem do jejich základních práv a svobod, zakotvených v článku 11 odst. 1 Listiny, tedy do práva vlastnit majetek. Současně namítají, že citovaným rozhodnutím došlo k porušení článku 36 odst. 1 Listiny, neboť soudní rozhodnutí postrádá posouzení kauzy v souladu se zákonem.

Bližší zdůvodnění porušení článků 11 odst. 1 a 36 odst. 1 Listiny ústavní stížnost postrádá. Pouze obecně je argumentováno, že krajský soud stejně jako správní orgán nesprávně vyhodnotil výsledky dokazování a v důsledku toho po právní stránce nesprávně ve věci rozhodl, pokud dovodil, že nebyly splněny oba předpoklady pro vydání nemovitostí dle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě, tedy vedle stavu tísně i nápadně nevýhodné podmínky uzavřené kupní smlouvy.

Ústavní stížnost splňuje formální náležitosti, stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. Z hlediska své obsahové náplně polemizuje stížnost s právními závěry jak krajského soudu, tak správního orgánu (Okresního úřadu v Chomutově), pokud shodně dospěly k závěru, že nejsou současně splněny oba předpoklady předvídané zákonem o půdě (zák. č. 229/1991 Sb., v platném znění) k vydání nemovitostí. Dle názoru obsaženého v rozhodnutí správního orgánu i krajského soudu kupní smlouva o prodeji parcel v k.ú. Ch., uzavřená dne 28. 7. 1983 mezi bývalým Městským národním výborem v Chomutově a paní M.Ř., zastoupenou M.V., nebyla uzavřena za nápadně nevýhodných podmínek [§ 6 odst. 1 písm. k) cit. zák.].

Nahrávám...
Nahrávám...