dnes je 6.12.2022

Input:

Nález 28/1999 SbNU, sv. 13, K zákazu pobytu; K trestu vyhoštění

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 28

IV. ÚS 108/97

K zákazu pobytu
K trestu vyhoštění

Ústavní stížnosti dovolávající se ochrany ústavně zaručených práv s poukazem na stav, který stěžovatel sám svým jednáním přivodil a v důsledku svého jednání musel očekávat, nelze vyhovět. Jestliže ústavní stížnost směřovala proti rozhodnutím obecných soudů vydaným v trestním řízení, jimiž byl stěžovateli - alžírskému státnímu občanovi - uložen trest vyhoštění, nebylo možno přehlédnout, že jeho manželství s občankou České republiky bylo uzavíráno v Alžírsku, kde v té době oba žili, a v době, kdy stěžovateli byl již pobyt na území České republiky zakázán na dobu 10 let do roku 2005 a kdy již byl stěžovatel z České republiky administrativně vyhoštěn.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 18. února 1999 sp. zn. IV. ÚS 108/97 ve věci ústavní stížnosti S. H. proti usnesení Městského soudu v Praze z 13. 2. 1997 sp. zn. 5 To 37/97, jímž bylo zamítnuto odvolání stěžovatele proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 z 27. 11. 1996 sp. zn. 3 T 80/96, kterým byl stěžovatel odsouzen k trestu vyhoštění.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 3, čl. 5, čl. 7, čl. 9, čl. 18 Úmluvy o právech dítěte (dále jen „Úmluva“) zrušení shora uvedeného usnesení Městského soudu v Praze.

Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto stěžovatelovo odvolání proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 3 T 80/96 ze dne 27. 11. 1996, kterým byl stěžovatel odsouzen pro trestný čin maření výkonu úředního rozhodnutí podle § 171 odst. 1 písm. b) trestního zákona k samostatnému trestu vyhoštění podle § 57 trestního zákona.

Stěžovatel, jak uvádí v důvodech své ústavní stížnosti, je alžírským občanem. Je ženatý s občankou České republiky s trvalým bydlištěm v Praze a z manželství se jim narodila 13. 3. 1996 dcera. Nedopustil se jiné trestné činnosti, než že se neoprávněně zdržoval na území České republiky, když mu byl předtím zakázán pobyt do 28. 2. 2005. Za přiměřený by považoval trest odnětí svobody, a nikoliv trest vyhoštění, neboť v jeho případě znamená trvalé rozdělení rodiny, anebo v případě pobytu v Alžírsku ohrožení rodiny teroristickými útoky, ke kterým tam denně dochází. Na všechny výše uvedené skutečnosti stěžovatel poukázal již u obou obecných soudů, avšak soudy k nim nepřihlédly. Oba soudy tak svými rozhodnutími rozhodly podle jeho názoru v rozporu s Úmluvou, zejména s jejím čl. 3, 5, 7, 9 a 18.

K posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Městského soudu v Praze a připojil si spis Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. 3 T 80/96. Městské státní zastupitelství v Praze se postavení vedlejšího účastníka vzdalo.

Ve svém vyjádření k ústavní stížnosti Městský soud v Praze uvádí, že obsah ústavní stížnosti je prakticky totožný s písemným odvoláním podaným stěžovatelem proti rozsudku obvodního soudu jako soudu prvního stupně. Městský soud v Praze proto ve svém vyjádření odkazuje na své závěry, které jsou vysvětleny v písemném vyhotovení jeho usnesení ze dne 13. 2. 1997. Tímto usnesením Městský soud v Praze odvolání stěžovatele zamítl, neboť

Nahrávám...
Nahrávám...