dnes je 29.11.2022

Input:

Nález 27/2001 SbNU, sv. 21, K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 21, nález č. 27

IV. ÚS 382/2000

K pojmu „tíseň“ podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi myšlenkově navazuje na nález Ústavního soudu ČSFR ve věci sp. zn. I. ÚS 597/92, v němž se dovozuje, že restitučními zákony se demokratická společnost snaží alespoň částečně zmírnit následky minulých majetkových a jiných křivd spočívajících v porušování obecně uznávaných lidských práv a svobod ze strany státu. Stát a jeho orgány jsou proto povinny postupovat v řízení podle restitučních zákonů v souladu se zákonnými zájmy osob, jejichž újma na lidských právech a svobodách má být alespoň částečně kompenzována (Sbírka usnesení a nálezů Ústavního soudu ČSFR, ročník 1992, nález č. 16). Restituční případy ve své většině představují skutkově značně komplikované kauzy. Proto možnost posouzení oprávněnosti restitučního nároku podle zákona č. 403/1990 Sb., o zmírnění následků některých majetkových křivd, ve znění pozdějších předpisů, a zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, minimálně dvěma soudními instancemi je diametrálně odlišná od restitucí podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o půdě“), kdy soud je povolán přezkoumat rozhodnutí správního orgánu pouze z hlediska zákonnosti. V takové situaci se skupina oprávněných osob uplatňujících nároky na zmírnění majetkových křivd podle zákona o půdě může oprávněně cítit diskriminovanou ve své šanci domoci se práva. Vzhledem k tomu, že v České republice dosud nebyl zřízen Nejvyšší správní soud předpokládaný Ústavou České republiky, musí Ústavní soud provádět ve věcech, které jsou projednávány v tzv. správním soudnictví, tj. také restitučních nároků podle zákona o půdě, nápravu právních názorů, která by jinak příslušela tomuto soudu. Proto je namístě, aby Ústavní soud byl při posuzování takových kauz důraznější, byť se i nadále nepovažuje za další (odvolací) instanci. Nynější regulace správního soudnictví totiž nepřipouští jiný prostředek korekce soudního rozhodnutí, nežli je ústavní stížnost (na rozdíl od ostatních restitučních záležitostí, v nichž je zajištěno jejich víceinstanční projednání v soudním řízení). Vzhledem k uvedeným skutečnostem musí soudy přezkoumávající rozhodnutí správních orgánů ve věcech podle zákona o půdě důsledně dbát na striktní dodržování svého poslání vyjádřeného v čl. 90 Ústavy České republiky. Notorickou podmínkou kladného vyřízení restitučního nároku podle § 6 odst. 1 písm. k) zákona o půdě je existence kupní smlouvy uzavřené v tísni za nápadně nevýhodných podmínek V tomto smyslu Ústavní soud opakovaně usměrňoval judikaturu obecných soudů, zejména lze poukázat na závěry obsažené v nálezu ve věci sp. zn. IV. ÚS 85/95 (nález č. 58, Sbírka nálezů a usnesení, svazek 4, Praha 1996, str. 87), např. na zjištění, že za stav tísně je třeba považovat i takový stav, kdy vlastník nemůže s věcí volně nakládat, neboť ve své dispozici

Nahrávám...
Nahrávám...