dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 189/2004 SbNU, sv. 35, K rozhodování o nákladech řízení v případě vzájemného návrhu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 35, nález č. 189

II. ÚS 228/04

K rozhodování o nákladech řízení v případě vzájemného návrhu

Poměřovat úspěch či neúspěch ve věci nelze jen tím, jak bylo o konkrétním návrhu rozhodnuto, ale je třeba jej posuzovat v širších souvislostech. Stěžovatelova obrana v podobě vzájemného návrhu a následné rozhodnutí o nákladech řízení mělo být posouzeno podle § 143 občanského soudního řádu, protože stěžovatel svým chováním nezavdal příčinu k podání žaloby na vyklizení.

Nález

Ústavního soudu - II. senátu složeného z předsedkyně senátu JUDr. Dagmar Lastovecké a soudců JUDr. Stanislava Balíka a JUDr. Jiřího Nykodýma - ze dne 9. prosince 2004 sp. zn. II. ÚS 228/04 ve věci ústavní stížnosti A. T. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 10. 12. 2003 sp. zn. 12 Co 436/2003 ve spojení s rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 z 18. 2. 2003 sp. zn. 11 C 251/2002 ohledně vyklizení bytu a nákladů řízení.

Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. prosince 2003 č. j. 12 Co 436/2003-147 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. února 2003 č. j. 11 C 251/2002-125 ve výrocích týkajících se nákladů řízení se zrušují.

Odůvodnění

Stěžovatel se včas a řádně podanou ústavní stížností domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 5. Rozsudkem soudu prvního stupně byla zamítnuta žaloba žalobce, aby byla žalovanému (stěžovateli) uložena povinnost vyklidit do 15 dnů od právní moci rozsudku bytovou jednotku (dále jen „předmětný byt“). Současně byl zamítnut vzájemný návrh žalovaného na zaplacení částky ve výši 7 000 000 Kč žalobcem do 3 dnů v případě, že by soud žalobě na vyklizení předmětného bytu vyhověl. Soud prvního stupně dále určil, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

K odvolání žalobce proti zamítavému výroku o vyklizení bytu Městský soud v Praze rozsudkem ze dne 10. 12. 2003 č. j. 12 Co 436/2003-147 rozsudek soudu prvního stupně ve výroku I. ve věci samé a ve výroku III. o nákladech řízení potvrdil. Žalovaný napadl odvoláním pouze výrok o nákladech řízení, protože nesouhlasil s tím, že mu nebyly přiznány náklady řízení ze vzájemného návrhu. Ohledně námitky žalovaného ve vztahu k nákladům řízení uplatněné v odvolání dospěl odvolací soud k závěru, že soud prvního stupně správně aplikoval ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), podle kterého pokud měl účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Odvolací soud se ztotožnil s názorem soudu prvního stupně v tom, že žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť oba účastníci měli ve věci pouze částečný úspěch. Argumentaci žalovaného o tom, že mu měly být přiznány náklady řízení, neboť vzájemný návrh, ve kterém nebyl úspěšný, byl uplatněn z důvodu obrany, pouze jako reakce na podanou žalobu, považoval odvolací soud za irelevantní, zejména v situaci, kdy výrok o zamítnutí vzájemného návrhu žalovaného zůstal v odvolacím řízení nedotčen. Stěžovatel v ústavní stížnosti napadl rozsudky soudů obou

Nahrávám...
Nahrávám...