dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 18/1999 SbNU, sv. 13, K uplatňování nároků na restituci majetku v období komunistického režimu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 18

II. ÚS 66/98

K uplatňování nároků na restituci majetku v období komunistického režimu

Zákon č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, v § 1 odst. 1 proklamuje, že se snaží zmírnit některé majetkové křivdy spáchané v rozporu se zásadami demokratické společnosti, respektující práva občanů, vyjádřená Chartou OSN, Všeobecnou deklarací lidských práv a navazujícími mezinárodními pakty o občanských, politických, hospodářských, sociálních a kulturních právech. Zákon sám nemůže podchytit jmenovitě veškerá jednání, která vedla k tomuto porušování, a proto vytyčil základní morální výkladový princip, který vychází ze základních lidských a občanských práv. Sám Parlament České republiky pro svou další činnost vydal zákon č. 198/1993 Sb., o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, kterým vymezil negativní stránku protiprávnosti komunistického režimu a v tomto směru poukázal mj. i na programové ničení hodnot evropské civilizace a na destrukci tradičních principů vlastnického práva.

Ústavní soud je toho názoru, že pokud by za totalitního režimu nedošlo k této destrukci vlastnického práva, musel by být návrh podaný stěžovatelem na zrušení prozatímní národní správy jeho majetku vyřízen kladně. U občana, který byl vyloučen z KSČ a propuštěn z práce pro třídní původ, pro rodinné vztahy v kapitalistické cizině a v neposlední řadě i v důsledku „politické nespolehlivosti“, by další uplatňování majetkového práva na nemovitosti poměrně vysoké hodnoty zcela určitě vedlo k nejjednoduššímu tehdy používanému prostředku státu, tj. k odstranění nositele tohoto práva, a to bez jakéhokoli zdůvodnění. Zákon č. 128/1946 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o nárocích z této neplatnosti a z jiných zásahů do majetku vzcházejících, byl ostatně změněn a doplněn zákonem č. 79/1948 Sb., jímž se podstatně modifikovalo právo žadatelů-restituentů i se stanovením nových termínů pro jeho uplatnění.

Za takto konstatovaných skutečností nelze stěžovateli přičítat k tíži jeho zpětvzetí návrhu podle zákona č. 128/1946 Sb. Nepřiznat stěžovateli naplnění § 2 odst. 1 písm. c) zákona č. 87/1991 Sb., tj. že v jeho případě se tak stalo v důsledku politické perzekuce, by znamenalo nové porušení občanských zásad uznávaných demokratickým světem.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 2. února 1999 sp. zn. II. ÚS 66/98 ve věci ústavní stížnosti Ing. J. O. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze 14. 1. 1997 sp. zn. 25 C 83/95 a rozsudku Městského soudu v Praze z 29. 9. 1997 sp. zn. 20 Co 213/97 o zamítnutí návrhu na uložení povinnosti uzavřít dohodu o vydání věci.

I. Výrok

Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 29. 9. 1997 sp. zn. 20 Co 213/97 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 14. 1. 1997 sp. zn. 25 C 83/95 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností napadeným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 1 byla zamítnuta žaloba stěžovatele, kterou se podle zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, ve znění pozdějších předpisů, zejména zákona č. 116/1994 Sb., domáhal uzavření dohody o vydání věcí, tj.

Nahrávám...
Nahrávám...