Nález 179/2009 SbNU, sv.54, K vedlejšímu účastenství podle § 93 občanského soudního řáduK právnímu zájmu vysoké školy na výsledku řízení o žalobě na ochranu osobnosti v situaci, kdy k žalovanému skutku došlo na akademické půdě

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 54, nález č. 179

I. ÚS 2036/08

K vedlejšímu účastenství podle § 93 občanského soudního řádu
K právnímu zájmu vysoké školy na výsledku řízení o žalobě na ochranu osobnosti v situaci, kdy k žalovanému skutku došlo na akademické půdě

Pokud dříve v nálezu sp. zn. I. ÚS 553/03 ze dne 8. 12. 2004 (N 187/35 SbNU 455) Ústavní soud vyslovil, že soudy zvolily příliš restriktivní výklad ustanovení § 93 o. s. ř. a že nepřiměřeně formálně vyložily pojem „právní zájem na výsledku řízení“, lze v nyní zkoumaném případě naopak konstatovat, že soudy postupovaly při výkladu nepřiměřeně extenzivně.

Pojem „právní zájem na výsledku řízení“ není v občanském soudním řádu (o. s. ř.) blíže specifikován, neboť zákonodárce ponechává na úvaze soudu v každém konkrétním případě, jak jej vyloží a aplikuje. Hlavním účelem vedlejšího účastenství je pomoc ve sporu jednomu z účastníků řízení, a jeho smyslem je tedy posílit v konkrétním řízení postavení toho účastníka, na jehož straně vedlejší účastník vystupuje, samozřejmě za předpokladu, že vedlejší účastník má právní zájem na výsledku sporu. Zkoumání právního zájmu na výsledku sporu má za účel vyloučit z vedlejšího účastenství subjekty, u kterých je neexistence právního zájmu na věci evidentní, a nezatěžovat tak zbytečně občanské soudní řízení sporné.

Podstata tehdy (ve věci sp. zn. I. ÚS 553/03) řešené otázky spočívala v tom, zda nepřipuštění Vysokého učení technického v Brně (dále jen „VUT“) do řízení jako vedlejšího účastníka na straně žalovaných bylo porušením základních práv a svobod (žalovaných) stěžovatelů, kteří byli studenty VUT v době, kdy byl vytvořen psaný text (vyjádření nedůvěry), jejž stěžovatelé podepsali. Ústavní soud zdůraznil, že se k posuzované věci přímo vztahuje čl. 15 Listiny, který zaručuje svobodu myšlení, vědeckého bádání a umělecké tvorby, a zejména pak čl. 17, garantující základní politická práva, to znamená svobodu projevu, právo vyjadřovat své názory, jakož i svobodně vyhledávat, přijímat a rozšiřovat ideje a informace. Pro oblast vysokoškolského vzdělávání realizuje tyto základní ústavní principy zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách). Tímto zákonem je dáno specifické postavení vysokých škol v našem státě jako nejvyššího článku vzdělávací soustavy. Vzhledem k takto právně zakotvenému postavení, organizaci a činnosti vysokých škol bylo nutno podle Ústavního soudu souhlasit s názorem, že zákon o vysokých školách přímo zakotvuje úzké propojení vzájemných vztahů mezi studenty a učiteli vysoké školy, které je dáno jednak uspořádáním vnitřní samosprávy školy, jednak i působením vysoké školy navenek. Právní zájem VUT na výsledku sporu o ochranu osobnosti, ve smyslu ustanovení § 93 odst. 1 o. s. ř., lze tak spatřovat v zájmu této vysoké školy na permanentním hájení akademických práv a svobod a na ochraně politických práv studentů. Vysoké škole nelze odepřít možnost podílet se na ochraně politických práv a svobod…