dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 179/2001 SbNU, sv.24, Ke zrušení rozhodnutí vydaných podle zrušených, ale dosud platných ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 24, nález č. 179

I. ÚS 102/2000

Ke zrušení rozhodnutí vydaných podle zrušených, ale dosud platných ustanovení zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

Přestože ústavní stížnost a návrh na zrušení ustanovení zákona představují relativně oddělené návrhy, o kterých Ústavní soud rozhoduje samostatně, nelze přehlédnout jejich obsahovou propojenost. Tento typ řízení před Ústavním soudem totiž spadá do oblasti tzv. konkrétní kontroly norem, kdy podnětem pro rozhodování Ústavního soudu o ústavnosti napadeného právního předpisu je konkrétní souzená věc, v níž napadené ustanovení bylo aplikováno. Je pravda, že z vyhovění návrhu na zrušení právního předpisu nelze automaticky usuzovat též na vyhovění samotné ústavní stížnosti. Není možné zcela vyloučit - byť výjimečnou - situaci, kdy i po zrušení napadeného ustanovení právního předpisu Ústavní soud ústavní stížnost jako nedůvodnou zamítne, neboť shledá, že v konkrétním případě zrušené ustanovení nezasáhlo stěžovatelova ústavně chráněná základní práva; je však zároveň zřejmé, že při rozhodování o ústavní stížnosti musí Ústavní soud k derogačnímu nálezu v řízení o kontrole norem přihlédnout. V opačném případě by totiž podaná ústavní stížnost nesplnila svoji subjektivní funkci, tzn. funkci ochrany stěžovatelových ústavně zaručených základních práv nebo svobod.

Současný právní stav (tzn. demonstrativní výčet bezpečnostních rizik, vyloučení soudního přezkumu a neodůvodnění rozhodnutí o nevydání bezpečnostního osvědčení) je protiústavní.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 27. listopadu 2001 sp. zn. I. ÚS 102/2000 ve věci ústavní stížnosti Mgr. J. T. proti rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby z 24. 11. 1999 č. j. 780/1999-BIS-1 a proti rozhodnutí náměstka-bezpečnostního ředitele Bezpečnostní informační služby ze 4. 11. 1999 č. j. 242-13/1999-BIS-37, jímž stěžovateli nebylo vydáno osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi, spojené s návrhem na zrušení části § 23 odst. 2 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, ve slově „zejména“ a na zrušení § 73 odst. 2 téhož zákona.

I. Výrok

Rozhodnutí ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 24. 11. 1999 č. j. 780/1999-BIS-1 a rozhodnutí náměstka-bezpečnostního ředitele Bezpečnostní informační služby ze dne 4. 11. 1999 č. j. 242-13/1999-BIS-37 se zrušují.

II. Odůvodnění

1. Rozhodnutím ze dne 24. 11. 1999 č. j. 780/1999-BIS-1 ředitel Bezpečnostní informační služby (dále též „BIS“) přezkoumal rozhodnutí náměstka-bezpečnostního ředitele BIS ze dne 4. 11. 1999 č. j. 242-13/1999-BIS-37, jímž stěžovateli nebylo podle § 36 odst. 3 zákona č. 148/1998 Sb., o ochraně utajovaných skutečností a o změně některých zákonů, vydáno osvědčení ke styku s utajovanými skutečnostmi, a shledal, že napadené rozhodnutí bylo důvodné a v souladu se zákonem. Proto stížnost proti němu zamítl.

2. Stěžovatel v ústavní stížnosti především

Nahrávám...
Nahrávám...