dnes je 26.6.2022

Input:

Nález 161/1997 SbNU, sv. 9, K aplikaci a interpretaci § 5 odst. 3 a § 14a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 161

IV. ÚS 195/97

K aplikaci a interpretaci § 5 odst. 3 a § 14a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

1. Vzhledem ke smyslu zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, kterým je odčinění alespoň některých majetkových křivd, je třeba restituční nároky považovat za nároky primární, a to i za cenu zásahu do již provedených majetkoprávních posunů. Jakýkoliv jiný výklad by činil ustanovení § 5 odst. 3 tohoto zákona v platném znění bezcenným.

2. Ustanovení § 14a vložené do zákona č. 229/1991 Sb. zákonem č. 30/1996 Sb. je zcela nepochybně spojeno s nálezem Ústavního soudu publikovaným pod č. 29/1996 Sb. Nemůže být proto mechanicky uplatněno i na nároky uplatněné před účinností této novelizace a nemůže mu být dána přednost před ustanovením § 5 odst. 3 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 11. prosince 1997 sp. zn. IV. ÚS 195/97 ve věci ústavní stížnosti M.Š. a M.T. proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích z 23. 4. 1997 sp. zn. 10 Ca 137/97, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o nepřiznání vlastnického práva k nemovitostem.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 23. 4. 1997 č. j. 10 Ca 137/97-22 a rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Táboře ze dne 20. 2. 1997 č. j. PÚPr/683/97-Ri (UZ 3022) č. 0838 se zrušují.

II. Odůvodnění

Ústavnímu soudu byla dne 4.6. 1997 doručena včas podaná ústavní stížnost proti výše uvedenému rozsudku, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, okresního pozemkového úřadu v Táboře ze dne 20. 2. 1997 č. j. PÚPr/683/97-Ri (UZ 3022) č. 0838. Krajský soud po přezkoumání správních rozhodnutí zjistil, že povinnou osobou k vydání nemovitostí (část parcely 758/4 zastavěná plocha o výměře 85 m2, část zahrady 758/1 o výměře 125 m2 a část zahrady 941/3 o výměře 1026 m2 v k.ú. K. u T. obec T.) byl o město Tábor, které předmětné pozemky prodalo fyzické osobě s účinky k 21. 7. 1994 a teprve dne 24.4. 1995 obdrželo od stěžovatelů výzvu k vydání pozemků. Na základě toho pak dospěl soud k závěru, že podle ustanovení § 14a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění zákona č. 30/1996 Sb., nelze věc vydat, neboť ji po 1. 9. 1993 nabyla do vlastnictví jiná osoba nežli stát. Současně soud konstatoval, že oprávněné osoby mohou požadovat náhradu z a nevydané pozemky, a to podle ustanovení § 18a zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění.

V ústavní stížnosti stěžovatelé uvádějí, že dne 30. 6. 1992 v souladu s ustanovením § 9 zákona č. 229/1991 Sb. uplatnili u Okresního úřadu, pozemkového úřadu v Táboře nárok na vrácení veškerého majetku. Vzhledem k tomu, že nebyla k dispozici identifikace parcel, bylo vyzváno město Tábor jako povinná osoba k uzavření dohody teprve poté, co se dozvěděli, že nemovitost (část parcely 758/4 dříve označené 77/1)

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...