dnes je 28.11.2022

Input:

Nález 139/1997 SbNU, sv. 9, K odnětí přídělu zemědělské půdy

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 139

I. ÚS 308/96

K odnětí přídělu zemědělské půdy

Otázkou důvodů restituce zemědělského majetku podle § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, se Ústavní soud zabýval již např. ve věci sp. zn. I. ÚS 188/94 (viz Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 5. , vydání 1. , Praha, C.H.Beck, 1997, str. 31) a konstatoval, že „odnětí přídělu jako restituční důvod ustanovení § 6 odst. 1 zákona č. 229/1991 Sb., v platném znění, nezná. Při posouzení otázky, na základě jakých skutečností byl ONV oprávněn vydat rozhodnutí o odnětí přídělu, je nutno vyjít především z ustanovení § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb., kde je jednoznačně stanovena povinnost přídělce na přidělené půdě osobně hospodařit a dále pak z prováděcích směrnic k tomuto zákonu. Základní podmínkou pro přidělení nemovitosti do vlastnictví bylo, aby přídělce na nabyté půdě skutečně hospodařil. Podle přídělové listiny bylo možné příděl odejmout, jestliže přídělce neplnil uložené povinnosti“.

Vlastnické právo přídělce bylo podle ustanovení § 5 odst. 2 dekretu prezidenta republiky č. 28/1945 Sb. omezeno povinností na přidělené půdě osobně hospodařit a přídělce ji směl zcizit, dát do nájmu (pachtu) nebo jiného užívání jen výjimečně ve zvláště odůvodněných případech a jen se souhlasem Národního pozemkového fondu. Pokud stanovené podmínky vlastník neplnil, mohl mu být příděl odňat.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 11. listopadu 1997 sp. zn. I. ÚS 308/96 ve věci ústavní stížnosti J.K. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 2. 9. 1996 sp. zn. 15 Ca 186/96, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu v Lounech, pozemkového úřadu o zamítnutí restitučního nároku.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatel podal ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 2. 9. 1996 č. j. 15 Ca 186/96-31, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu, pozemkového úřadu, v Lounech ze dne 28. 2. 1996 č. j. 366/96-R138/91/Typ. Tímto rozhodnutím vydaným podle ust. § 9 odst. 4 zákona č. 229/1991 Sb., ve znění novel (dále jen „zákon o půdě“), správní orgán určil, že stěžovatel není vlastníkem parcel podle dřívějšího pozemkového katastru 1025, 1020, 1009, 1005, část 993, část 1019, část 1011 v k.ú. B., odpovídající částem parcely 993/1 a 993/2 podle nynějšího katastru nemovitosti. Dále určil, že není vlastníkem ideální poloviny parcely st. 5 s čp. 3 podle dřívějšího pozemkového katastru, odpovídající polovině parcel část. st. 5 s čp. 3 a část. st. 6 v katastru nemovitostí v témže katastrálním území.

Rozsudkem ze dne 2. 9. 1996 č. j. 15 Ca 186/96-31 Krajský soud v Ústí nad Labem napadené rozhodnutí správního orgánu potvrdil a stěžovateli nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení. Soud se v řízení zabýval návrhem stěžovatele (v řízení před soudem navrhovatele) na vydání předmětných nemovitostí podle ustanovení § 6 odst. 1 písm. p) a § 6 odst. 1 písm. r) zákona o půdě. Nejprve poukázal na to, že dne 29. 12. 1950 se uskutečnilo na MNV B. za účasti navrhovatele, zástupců JZD, MNV a

Nahrávám...
Nahrávám...