dnes je 28.3.2024

Input:

Nález 136/1999 SbNU, sv.16, K rovnosti účastníků občanskoprávního vztahu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 16, nález č. 136

IV. ÚS 276/99

K rovnosti účastníků občanskoprávního vztahu

Nejvyšší soud v rozsudku z 31. 3. 1998 sp. zn. 3 Cdon 1398/96 uvedl, že pojmu storna kupní smlouvy v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci, kterou je pro ten který případ kupující povinen zaplatit, lze rozumět pouze v tom smyslu, že kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů. Odstoupení od smlouvy, ať již ze zákona nebo na základě ujednání účastníků (§ 48 odst. 1 občanského zákoníku), nemůže být porušením smluvní povinnosti. Proto strana, která učiněným jednostranným úkonem platně od smlouvy odstoupila, neporušila žádnou smluvní povinnost, nýbrž pouze vykonala právo, které jí podle smlouvy náleželo. O takový případ jde i u smlouvy, v níž si účastníci ujednali, že při nezaplacení dvou po sobě jdoucích splátek ztrácí kupující právo na bonus, při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek bude kupní smlouva zrušena v neprospěch kupujícího. V případě storna kupní smlouvy je kupující povinen uhradit vzniklé náklady ve stanovené výši. Pojem storna kupní smlouvy je i v tomto případě v návaznosti na dohodnutou majetkovou sankci třeba vyložit v souladu s nyní již konstantní judikaturu Nejvyššího soudu tak, že i kupující je oprávněn podle dohody účastníků od smlouvy odstoupit, a to z jakýchkoli důvodů nebo bez uvedení důvodů. Jestliže kupující od kupní smlouvy odstoupil, vykonal právo, které mu podle smlouvy náleželo, a neporušil žádnou smluvní povinnost. Zrušení kupní smlouvy při nezaplacení čtyř po sobě jdoucích splátek je ve smlouvě formulováno jako faktum, kdy je přinejmenším irelevantní, který z účastníků smlouvy takový projev vůle učiní.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 11. října 1999 sp. zn. IV. ÚS 276/99 ve věci ústavní stížnosti L. N. proti rozsudkům Okresního soudu v Olomouci z 20. 2. 1998 sp. zn. 23 C 178/95 a Krajského soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, z 15. 12. 1998 sp. zn. 12 Co 376/98 o uložení povinnosti zaplatit kupní cenu a proti rozsudku Nejvyššího soudu z 27. 5. 1997 sp. zn. 2 Cdon 216/97, kterým byly předchozí rozsudky uvedených soudů zrušeny a věc byla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

I. Výrok

Rozsudky Okresního soudu v Olomouci ze dne 20. 2. 1998 č. j. 23 C 178/95-71 a Krajského soudu v Ostravě, pobočky v Olomouci, ze dne 15. 12. 1998 č. j. 12 Co 376/98-91 se zrušují.

Ústavní stížnost proti rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 5. 1997 č. j. 2 Cdon 216/97-58 se odmítá.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům obecných soudů stěžovatelka setrvává na svém stanovisku, že vzhledem k ujednáním obsaženým v kupní smlouvě ze dne 2. 6. 1992 byla i jako kupující oprávněna od smlouvy odstoupit, a dovozuje proto, že uvedenými rozsudky zavazujícími ji uhradit kupní cenu bylo zasaženo do jejích ústavně zaručených práv, a to rovněž do práva na soudní ochranu zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a v čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“).

Krajský soud v Ostravě ve svém

Nahrávám...
Nahrávám...