dnes je 14.8.2022

Input:

Nález 134/1998 SbNU, sv. 12, K právu na obhajobu a k presumpci neviny

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 134

II. ÚS 406/97

K právu na obhajobu a k presumpci neviny

Výpověď obviněného, jenž se může hájit jakkoliv, nelze co do relevantnosti zásadně postavit na roveň výpovědi poškozené.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 4. listopadu 1998 sp. zn. II. ÚS 406/97 ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J. B. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci - z 1. 9. 1997 sp. zn. 2 To 693/97, jímž byl stěžovatel ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku z 24. 6. 1997 sp. zn. 2 T 46/93 uznán vinným trestným činem znásilnění, za což mu byl uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě - pobočka v Olomouci - ze dne 1. 9. 1997 čj. 2 To 693/97-176 a rozsudek Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 6. 1997 čj. 2 T 46/93-161 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou ústavní stížností domáhal s odvoláním na porušení zásady presumpce neviny, práva na spravedlivý proces a práva na obhajobu [čl. 40 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), čl. 14 odst. 2 Mezinárodního paktu o občanských a politických právech (dále jen „Pakt“), a čl. 1 a 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen „Úmluva“)] zrušení shora uvedeného rozsudku krajského soudu, kterým byl ve spojení s rozsudkem Okresního soudu v Šumperku ze dne 24. 6. 1997 čj. 2 T 46/93-161 uznán vinným trestným činem znásilnění, jehož se měl dopustit tak, že dne 4. 11. 1992 v době od 17. 40 hod. do 17. 45 hod. poblíže garáží na ulici Březinové v Jeseníku, nyní okr. Jeseník, násilím zastavil H. M., která projížděla na jízdním kole, odvedl ji ke garážím, přičemž jí vyhrožoval, že ji podřeže, nebude-li mu po vůli, a pod pohrůžkou ji přinutil k souloži, za což mu byl uložen nepodmíněný souhrnný trest odnětí svobody v trvání 33 měsíců se zařazením do věznice s ostrahou. Na odůvodnění své ústavní stížnosti uvedl, že v trestním řízení došlo ke zmaření rekognice, neboť policisté záměrně umožnili poškozené, aby ho spatřila, a to patrně proto, že byl v minulosti již pro trestný čin znásilnění trestán, a proto, že se na něj v obecných rysech hodil popis pachatele od poškozené. Dále namítal, že nebylo provedeno řádné ohledání místa činu, na kterém byly údajně otisky od pachatelova kola, které by bylo lze srovnat s jeho kolem, že nebyl proveden vyšetřovací pokus, resp. že proveden byl, ale se značným časovým odstupem, a tedy s problematickým výsledkem, a konečně že nebylo provedeno poznávací řízení ve vztahu k jeho jízdnímu kolu. Zcela na závěr poukázal na složitost a nejednoznačnost důkazní situace s tím, že přetrvávající rozpory mezi důkazy měly být hodnoceny v jeho prospěch a nikoliv naopak.

Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci - ve svém vyjádření namítl, že údajná porušení Listiny, Paktu a Úmluvy stěžovatel nekonkretizuje, a navíc že vlastní odůvodnění ústavní stížnosti odpovídá obsahu opravných prostředků, podaných v rámci řízení před obecnými soudy. Dále se ve vyjádření konstatuje, že odvolací soud přezkoumal nejen zákonnost a odůvodněnost všech výroků napadeného

Nahrávám...
Nahrávám...