dnes je 2.10.2022

Input:

Nález 131/1997 SbNU, sv. 9, K pojmu „oprávněná osoba“ podle § 2 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb.

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 131

II. ÚS 170/96

K pojmu „oprávněná osoba“ podle § 2 zákona České národní rady č. 243/1992 Sb.

Podle § 2 zák. č. 243/1992 Sb., který činí průlom do rozhodného období podle zák. č. 229/1991 Sb., je oprávněnou osobou státní občan České republiky, který ztratil majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., neprovinil se proti československému státu a nabyl zpět státní občanství mj. podle ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb.

Zákonný požadavek vyžaduje, aby výše uvedené náležitosti splňovala osoba, která byla vlastníkem majetku. Otec stěžovatelů vlastníkem nebyl. Proto se nemohli dovolat tohoto práva ani jeho dědicové ze závěti, jak je uvedeno v odst. 2 citovaného paragrafu.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 29. října 1997 sp. zn. II. ÚS 170/96 ve věci ústavní stížnosti Ing. K.N. a A.N. proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze 6. února 1996 sp. zn. 25 Ca 346/95, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí pozemkového úřadu o zamítnutí restitučního nároku.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Včas podanou ústavní stížností se domáhají navrhovatelé zrušení rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 6. února 1996 č. j. 25 Ca 346/95-51, kterým bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního pozemkového úřadu - referátu Okresního úřadu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 10. 10. 1995 č. j. PÚ 5168/95-2623 PO, podle kterého nejsou oba stěžovatelé a dále A.J. a J.N. vlastníky v rozhodnutí uvedených nemovitostí. Rozhodnutí pozemkového úřadu dále konstatuje, že jeho výrok se netýká nároku na vydání nemovitostí, domu čp. 23 se stavební parcelou č. 63, neboť tyto nemovitosti jsou ve vlastnictví fyzické osoby a o takových nemovitostech nepřísluší podle zákona č. 229/1991 Sb. pozemkovému úřadu rozhodovat.

Ve své stížnosti oba navrhovatelé uvádějí, že žádost o vydání nemovitostí opírají o znění ustanovení § 2 zák. č. 243/1992 Sb., ve znění zák. č. 441/1992 Sb. Poukazují na to, že zamítavé rozhodnutí pozemkového úřadu se opírá o zjištění, že nebyla splněna základní podmínka ustanovení § 2 zák. č. 243/1992 Sb., v platném znění. Pozemkový úřad dále uvedl, že se jedná o majetek konfiskovaný podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb., jak bylo rovněž vyznačeno v knihovní vložce č. 23/65 pro k.ú. N.

Krajskému soudu stěžovatelé vytýkají, že rozsudkem ze dne 6. února 1996 č. j. 25 Ca 346/95-51 došlo k porušení čl. 1, čl. 3 a čl. 11 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Za vadný považují výklad zákona č. 243/1992 Sb. v tom, že původní vlastník musí žít na území České republiky a že v případě jeho úmrtí se již zákon nevztahuje na jeho potomky.

Původním vlastníkem požadovaných nemovitostí před jejich přechodem na stát byla babička stěžovatelů T.N. Měla německou národnost a zemřela koncem druhé světové války dne 2. 12. 1944. Její majetek byl konfiskován podle dekretu prezidenta republiky č. 12/1945 Sb. jako ležící pozůstalost (hereditas iacens). Tuto skutečnost stěžovatelé nepopírají, ale namítají, že dědictví po zesnulé T. N. nemohlo být projednáno právě pro zmíněnou konfiskaci. Pro projednání

Nahrávám...
Nahrávám...