dnes je 28.6.2022

Input:

Nález 129/1999 SbNU, sv. 15, K okruhu oprávněných osob při nápravě křivd podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 129

II. ÚS 422/97

K okruhu oprávněných osob při nápravě křivd podle § 8 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, ve znění pozdějších předpisů

Ústavní soud zastává názor, že pojem „křivda“ obsahuje objektivní a subjektivní znaky. Je proto na vůli těch, kterým se objektivně dává možnost nápravy, aby se jí podle své vůle dožadovali. Má-li být napravena křivda, je věcí právního státu stanovit podmínky, za kterých se tak má stát, a současně je věcí subjektivního rozhodnutí těch, kteří byli poškozeni, zda se pro nápravu rozhodnou.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 22. září 1999 sp. zn. II. ÚS 422/97 ve věci ústavní stížnosti I. P. a V. P. proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové z 2. 9. 1997 sp. zn. 19 Co 77/97, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně z 29. 3. 1995 sp. zn. 4 C 247/93 o zrušení části kupní smlouvy.

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Stěžovatelé napadli ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 7. 11. 1997 rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. 9. 1997 č. j. 19 Co 77/97-75, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Jičíně ze dne 29. 3. 1995 č. j. 4 C 247/93-34, kterým bylo rozhodnuto o zrušení kupní smlouvy A 644/74, NZ 733/74 uzavřené dne 30. 5. 1974 mezi J. Z. jako prodávající na jedné straně a stěžovateli jako kupujícími na straně druhé, registrované Státním notářstvím v Jičíně dne 1. 8. 1974, a to v části IV., kde prodávající současně bezúplatně postoupila stěžovatelům blíže specifikované pozemkové parcely.

Skutková a právní stránka ústavní stížnosti spočívá v následujících skutečnostech. Vedlejší účastník se domáhal žalobou ze dne 13. 8. 1993 zrušení části výše zmíněné kupní smlouvy podle § 8 odst. 3 písm. a) zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen „zákon o půdě“), v tehdy platném znění. Součástí této kupní smlouvy bylo ujednání, kterým jeho zemřelá manželka bezúplatně postoupila stěžovatelům blíže specifikované pozemky. Jeho návrhu Okresní soud v Jičíně vyhověl. K odvolání stěžovatelů Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 5. 3. 1996 č. j. 17 Co 657/95-54 tento rozsudek změnil tak, že žalobu zamítl z důvodu nedostatku věcné aktivní legitimace na straně vedlejšího účastníka. Podle názoru Krajského soudu v Hradci Králové zemřela J. Z. bez závěti, takže dědici se stali její manžel a děti. Vzniklo tak nerozlučné společenství účastníků podle § 91 odst. 2 občanského soudního řádu. Dědicové J. Z. ale nepostupovali společně, což podle soudu znamenalo, že nebyly splněny podmínky § 8 zákona o půdě, který je specifickým ustanovením ve vztahu k § 4 odst. 2 téhož zákona. Proti tomu podal vedlejší účastník dovolání, kterému Nejvyšší soud vyhověl rozsudkem ze dne 27. 11. 1996 č. j. 2 Cdon 835/96-65. Podle názoru Nejvyššího soudu je vedlejší účastník aktivně legitimován k uplatnění nároku podle § 8 odst. 4 zákona o půdě, ve znění pozdějších

Nahrávám...
Nahrávám...