dnes je 26.11.2022

Input:

Nález 129/1997 SbNU, sv. 9, K restitučnímu důvodu podle § 2 odst. 3 věty druhé zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 9, nález č. 129

II. ÚS 192/96

K restitučnímu důvodu podle § 2 odst. 3 věty druhé zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích

Ústavní soud, vycházeje z principu dělby moci na zákonodárnou, výkonnou a soudní, má za to, že pokud jde o formulování jednotlivých restitučních důvodů, je třeba respektovat vůli zákonodárce. Je-li tedy v § 2 odst. 3 větě druhé zák. č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, formulována skutková podstata restitučního důvodu slovy: „V případě, že k odnětí vlastnického práva podle předpisů o znárodnění z let 1945 až 1948 došlo v rozhodném období, aniž byla poskytnuta příslušná náhrada, vzniká osobám oprávněným podle tohoto zákona nárok, který lze uplatnit podle zvláštního zákona“, a to přestože ke znárodnění docházelo ex lege, je třeba ji také aplikovat a nikoliv eliminovat. Je totiž zřejmé, že v případě § 2 odst. 3 věty druhé jde z hlediska systematického o restituční titul, spadající pod postupy porušující obecně uznávaná lidská práva a svobody [§ 2 odst. 1 písm. c) zák. č. 87/1991 Sb.], avšak nikoliv pro samotný akt znárodnění, ale pro prvek neposkytnutí náhrady, jenž je oním prvkem protiprávnosti, jenž zakládá porušení obecně uznávaných lidských práv a svobod, tak jak má na mysli zák. č. 87/1991 Sb.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 22. října 1997 sp. zn. II. ÚS 192/96 ve věci ústavní stížnosti ing. P.E., ing. Pe. E., ing. Z.D. a Š.E. proti rozsudku Nejvyššího soudu z 28. 3. 1996 sp. zn. 3 Cdon 434/96, ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze 17. 11. 1993 sp. zn. 8 Co 205/93 a s rozsudkem Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze 4. 2. 1993 sp. zn. 5 C 252/92 o zamítnutí restitučního nároku.

I. Výrok

Rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 3. 1996 čj. 3 Cdon 434/96-9, ve spojení s rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 11. 1993 čj. 8 Co 205/93-44 a Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 4. 2. 1993 čj. 5 C 252/92-20, se zrušují.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti shora uvedeným rozsudkům stěžovatelé uvádějí, že jejich nárok uplatněný dle zák. č. 87/1991 Sb. a zák. č. 92/1991 Sb. byl zamítnut proto, že ke znárodnění předmětného majetku došlo mimo rozhodné období, ačkoliv dle jejich názoru ke znárodnění majetku firmy V.E. a spol. přechodem vlastnictví na stát došlo až zápisem do pozemkové knihy, který byl učiněn v rozhodném období, tj. 20. 9. 1948. Dále ve své ústavní stížnosti uvedli, že jak k přechodu, tak k převodu vlastnictví může dojít jen je-li majetek konkrétně určen, přičemž v tomto směru zdůraznili význam výměru Ministerstva průmyslu vydaného v rozhodném období, tj. dne 30. 6. 1948, jenž navíc odkazuje na znárodňovací předpis již z roku 1948, tj. zák. č. 114/1948 Sb., dle kterého byla také provedena intabulace dne 20. 9. 1948. Protože obecné soudy nárok stěžovatelů zamítly v důsledku jiného právního názoru, totiž že ke znárodnění předmětného majetku došlo mimo rozhodné období, bylo porušeno právo stěžovatelů vlastnit dle čl. 11 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a současně tak došlo též k

Nahrávám...
Nahrávám...