dnes je 7.10.2022

Input:

Nález 128/1999 SbNU, sv. 15, K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 15, nález č. 128

I. ÚS 245/98

K odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem

V rámci ústavního pořádku působí nezávisle na sobě státní moc zákonodárná, státní moc výkonná a státní moc soudní. Za státní orgány je tedy podle názoru Ústavního soudu nutné považovat všechny orgány, které tyto jednotlivé moci uplatňují. Podle čl. 36 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) odpovídá stát za nezákonná rozhodnutí a za nesprávný úřední postup všech státních orgánů. Uvedené ustanovení je ustanovením obecným, jehož podmínky a podrobnosti stanoví zákon (čl. 36 odst. 4 Listiny). Tímto zákonem byl v daném případě také zákon č. 58/1969 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou rozhodnutím orgánu státu nebo jeho nesprávným úředním postupem. Podle jeho § 18 bylo však možné postupovat, pokud se nesprávného úředního postupu dopustily orgány uvedené v § 1 odst. 1 zákona, tj. pouze ty státní orgány, které vydávaly rozhodnutí v občanském soudním řízení, v řízení před státním notářstvím, v řízení správním a trestním, jakož i v řízení před místním lidovým soudem. Bylo by však v rozporu s Listinou po 8. 2. 1991, kdy ústavní zákon, jímž se tato Listina uvozovala, vstoupil v platnost, používat při aplikaci tohoto zákona výklad, který nejen že není v souladu s čl. 36 odst. 3 Listiny, ale je také v rozporu s principy materiálního právního státu a s chápáním spravedlnosti jako cíle, kterého má být v soudním řízení dosaženo, a to i když nová úprava odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci byla podle uvedeného článku Listiny provedena až zákonem č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád).

Ústavní soud v této věci dospěl k závěru, že předmětné ustanovení výslovně omezuje aplikaci tohoto zákona pouze na nesprávný úřední postup některých státních orgánů, mezi které nelze zahrnout zákonodárný sbor, zatímco čl. 36 odst. 3 Listiny platný od 8. 2. 1991 má generelní povahu a je koncipován jako základní právo každého domáhat se náhrady škody, která mu byla způsobena nejen soudem, ale vůbec orgánem veřejné správy či kterýmkoli jiným státním orgánem, a to jeho rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Uvedený článek tedy nevylučuje odpovědnost za škodu vzniklou nesprávným úředním postupem při vyhlašování zákona. Opačný výklad by podle názoru Ústavního soudu vedl k tomu, že by byla narušena rovnováha mezi mocí zákonodárnou, výkonnou a soudní, když jedna z nich by byla vyloučena z povinnosti odpovídat za svůj nesprávný úřední postup.

Nález

Ústavního soudu (I. senátu) ze dne 22. září 1999 sp. zn. I. ÚS 245/98 ve věci ústavní stížnosti JUDr. V. P. proti rozsudku Městského soudu v Praze z 19. 1. 1998 sp. zn. 22 Co 465/97 o zamítnutí žaloby na zaplacení náhrady škody ve výši 10 000 Kč.

I. Výrok

Ústavní stížnosti se vyhovuje a rozsudek Městského soudu v Praze sp. zn. 22 Co 465/97 ze dne 19. 1. 1998 se

Nahrávám...
Nahrávám...