dnes je 3.12.2022

Input:

Nález 122/2000 SbNU, sv. 19, K vyklizení bytu; K přihlédnutí k dobrým mravům při rozhodování o vyklizení bytu

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 19, nález č. 122

IV. ÚS 272/99

K vyklizení bytu
K přihlédnutí k dobrým mravům při rozhodování o vyklizení bytu

V případě, jenž byl specifický tím, že vyklizení rodinného domu se domáhala matka proti synovi - bydlícímu zde od narození - a jeho rodině, bylo v zájmu zachování práva na soudní ochranu a s přihlédnutím k obsahu čl. 11 odst. 3 Listiny základních práv a svobod nezbytné, aby obecné soudy zhodnotily samotný výkon vlastnického práva z pohledu § 3 odst. 1 občanského zákoníku.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 25. srpna 2000 sp. zn. IV. ÚS 272/99 ve věci ústavní stížnosti R. L. proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě z 29. 3. 1999 sp. zn. 8 Co 1971/98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě z 15. 9. 1998 sp. zn. 62 C 80/96, jímž bylo stěžovateli uloženo vyklidit rodinný dům do 3 dnů od právní moci rozsudku.

I. Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 1971/98 ze dne 29. 3. 1999 a rozsudek Okresního soudu v Ostravě sp. zn. 62 C 80/96 ze dne 15. 9. 1998 se zrušují.

II. Odůvodnění

Stěžovatel se svou včas podanou ústavní stížností domáhá s odvoláním na porušení čl. 11 odst. 3 a čl. 32 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) zrušení rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě z 29. 3. 1999 sp. zn. 8 Co 1971/98, kterým byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Ostravě č. j. 62 C 80/96-45 ze dne 15. 9. 1998, jímž mu bylo uloženo vyklidit rodinný dům čp. 2569 v k. ú. M. O. do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odvolací soud, jak je patrno z odůvodnění jeho rozhodnutí, v podstatě vycházel ze skutkových zjištění provedených soudem prvního stupně, a stejně jako on na základě těchto zjištění učinil závěr, že nebylo prokázáno, že by vedlejší účastnice - výlučná vlastnice předmětné nemovitosti - se stěžovatelem uzavřela nájemní smlouvu. Odpůrce tak užíval část rodinného domku na základě souhlasu vedlejší účastnice jako jediného právního titulu k užívání, a pokud vedlejší účastnice tento souhlas odňala, jde o užívání bez právního důvodu a vedlejší účastnici tak přísluší právo domáhat se ochrany svého vlastnického práva. Odvolací soud, jak dále plyne z odůvodnění rozhodnutí, se zabýval také otázkou, zda by nebylo namístě vázat vyklizení předmětného bytu na zajištění náhradního bytu, to však s negativním závěrem. Vycházel především ze současné judikatury i názoru Ústavního soudu, podle nichž lze § 3 odst. 1 občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) použít jen na výkon existujících práv a povinností, a soud proto s odkazem na něj nemůže svým rozhodnutím neexistující právo či povinnost založit. V tomto případě stěžovateli nepochybně svědčí k předmětnému domu právo bydlení, tedy právo odvozené od skutečnosti, že je synem vlastnice předmětného domu, a že v bytě bydlí nepřetržitě od svého narození. Pokud by však vyklizení domu bylo vázáno na zajištění náhradního bytu, bylo by tím založeno zcela nové, dosud neexistující právo, neboť uzavřel-li by nájemní smlouvu, vzniklo by tak odpůrci právo chráněného nájmu bytu, tedy právo bezpochyby kvalitativně nesrovnatelně vyšší. Pokud by tedy soud vázal vyklizení bytu

Nahrávám...
Nahrávám...