dnes je 1.10.2022

Input:

Nález 112/1998 SbNU, sv. 12, K ústavnímu principu rovnosti v právech, k právu na soudní ochranu a k hodnocení důkazů

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 12, nález č. 112

III. ÚS 187/98

K ústavnímu principu rovnosti v právech, k právu na soudní ochranu a k hodnocení důkazů

Z pohledu své judikatury, od níž nemá Ústavní soud důvod se odchýlit, osvědčení o státní a národní spolehlivosti, dále potvrzení o propuštění z vazby a zastavení trestního stíhání, jakož i potvrzení o neexistenci trestního řízení proti právnímu předchůdci stěžovatelky, jež byly vydány k tomu kompetentními orgány před přijetím konfiskačního výměru, opodstatňují závěr, dle něhož byl takovýto výměr vydán zjevně v rozporu s tehdy platnými právními předpisy. Nadto se jak správní orgán, tak ani obecný soud, nijak nevypořádal s důkazy, předloženými ve správním a soudním řízení stěžovatelkou, jež osvědčují neprovinění se jejího právního předchůdce proti československému státu v období nesvobody. Takovýto postup obecného soudu i správního orgánu zakládá dotčení na základním právu, vyplývajícím z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci (III. ÚS 84/94, III. ÚS 355/96, III. ÚS 205/97). Součástí ústavního rámce nezávislosti soudů je jejich povinnost dbát rovnosti v právech, plynoucí z čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Tomu korespondují základní práva, vyplývající z principu rovnosti. Rovnost v právech ve vztahu k obecným soudům, kromě jiného, zakládá tudíž právo na stejné rozhodování ve stejných případech a zároveň vylučuje libovůli při aplikaci práva. Za porušení principu rovnosti v právech nutno zejména považovat ty případy, kdy obecný soud neposkytne účastníkům ochranu v jejich základních právech a svobodách, ač již tato práva ve skutkově obdobných případech byla Ústavním soudem přiznána. Důsledkem takovéhoto postupu z hlediska ústavního je nerovnost v základních právech. Pro ústavněprávní posuzování respektování principu rovnosti v soudní aplikaci základních práv a svobod platí obdobně ta hlediska, jež Ústavní soud vyslovil v oboru kontroly norem, tj. vyloučení libovůle a dotčení některého ze základních práv a svobod (viz zejména nálezy ÚS, sv. 1, s. 179; ÚS, sv. 1, s. 194-195, 205-206; ÚS, sv. 3, s. 209; ÚS, sv. 4, s. 217-218; ÚS, sv. 5 s. 137; ÚS, sv. 8, s. 170-171). S ohledem na uvedený právní názor Ústavního soudu, obsažený v nálezu ve věci sp. zn. III. ÚS 206/98, porušení konkrétního základního práva a svobody (v daném případě čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod) ve spojení s nerespektováním právního názoru Ústavního soudu, vyjádřeného v jeho nálezu ve skutkově obdobném případě, zakládá i porušení ústavního principu rovnosti.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 1. října 1998 sp. zn. III. ÚS 187/98 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky M. M. proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze 6. 3. 1998 sp. zn. 30 Ca 160/96, jímž bylo potvrzeno rozhodnutí Okresního úřadu ve Znojmě, okresního pozemkového úřadu, z 27. 3. 1996 č. j. PÚ 4394/92-Pa o určení vlastnictví k nemovitostem podle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku,

Nahrávám...
Nahrávám...