dnes je 26.6.2022

Input:

Nález 11/1999 SbNU, sv. 13, K právu na soudní ochranu; K právu na spravedlivý proces; K právu na zákonného soudce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 13, nález č. 11

III. ÚS 293/98

K právu na soudní ochranu
K právu na spravedlivý proces
K právu na zákonného soudce

Jedním z důsledků přímé závaznosti Ústavy České republiky jako bezprostředního pramene práva je nezbytnost ústavně konformní interpretace jednoduchého práva ze strany obecné justice.

2. Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení jako garance proti možné svévoli je součástí základního práva na zákonného soudce i zásada přidělování soudní agendy a určení složení senátů na základě pravidel obsažených v rozvrhu práce soudů. Mezi požadavky, jež vyplývají pro rozvrh práce z čl. 38 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“), patří dále předvídatelnost a transparentnost obsazení soudu včetně zastupování pro účastníky řízení. Osoba soudce ve složení senátů musí tedy být jista předem, než návrh ve věci civilní, resp. obžaloba ve věci trestní dojde soudu.

Pokud příslušný senát stanovený rozvrhem práce soudu projedná a rozhodne věc v jiném než určeném složení, může se tak stát toliko tehdy, jestliže je absence rozvrhem práce soudu určených soudců důvodná. Za takovou je třeba považovat zejména vyloučení soudce z důvodu podjatosti a jeho odůvodněnou nepřítomnost (v důsledku nemoci, dovolené, pracovní cesty apod.). Zastoupení soudců se stejně jako složení senátů musí řídit předem stanovenými pravidly, určenými rozvrhem práce. Funkci rozvrhu práce proporcionálně přidělovat projednávané věci mezi jednotlivé senáty, resp. soudce nutno považovat ve vztahu k požadavkům plynoucím z čl. 38 odst. 1 Listiny, a to zejména k požadavku předvídatelnosti a transparentnosti obsazení soudu pro účastníky řízení, za sekundární (III. ÚS 200/98 - viz Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 12, nález č. 155).

Pojem nesprávného obsazení soudu jako důvod dovolací nutno proto interpretovat nikoli pouze z hledisek obsažených v § 36 až § 36c občanského soudního řádu, nýbrž komplexně z pohledu práva na zákonného soudce dle čl. 38 odst. 1 Listiny.

Nález

Ústavního soudu (III. senátu) ze dne 21. ledna 1999 sp. zn. III. ÚS 293/98 ve věci ústavní stížnosti J. M. a D. L. proti usnesení Nejvyššího soudu z 22. 4. 1998 sp. zn. 2 Cdon 1311/96 o odmítnutí dovolání a ve věci návrhu na zrušení části § 238 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění vyhlášeném pod č. 70/1992 Sb., a dále čl. II odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb.

I. Výrok

1. Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. dubna 1998 č. j. 2 Cdon 1311/96-123 se zrušuje.

2. Návrh na zrušení části ustanovení § 238 odst. 2 o.s.ř., ve znění vyhlášeném pod č. 70/1992 Sb., a dále ustanovení čl. II odst. 4 zákona č. 238/1995 Sb. se odmítá.

II. Odůvodnění

1. Návrhem, osobně doručeným Ústavnímu soudu dne 25. 6. 1998, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 1998 č. j. 2 Cdon 1311/96-123, jakož i zrušení části § 238 odst. 2 občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“), ve znění vyhlášeném pod č. 70/1992 Sb., a dále čl. II odst. 4 zákona

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...