dnes je 26.6.2022

Input:

Nález 107/2001 SbNU, sv. 23, K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 23, nález č. 107

IV. ÚS 446/2000

K povaze výzvy celního úřadu k zaplacení celního dluhu ručitelem

Samotné prohlášení ručitele v záruční listině, byť bylo jeho přijetí celním orgánem potvrzeno formou rozhodnutí, povahu rozhodnutí, jímž se ukládá povinnost podle § 32 zákona č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, nemůže mít, neboť ručitelova povinnost splnit dluh za dlužníka - čemuž svědčí samotná podstata institutu ručení - se aktualizuje teprve tehdy, když sám dlužník svůj dluh včas a řádně nesplní; přitom až výzvou určenou ručiteli se ten dovídá o tom, že dlužník, za splnění jehož povinnosti clo zaplatit převzal ručení, svůj dluh v konkrétní výši nesplnil. Teprve touto výzvou je tak určenému ručiteli - jak tomu ostatně nasvědčuje i obsah předmětné výzvy - ukládána povinnost k zaplacení nedoplatku ve stanovené lhůtě, v konkrétní výši za dlužníka, který jej sám v určené lhůtě nezaplatil. Teprve tuto výzvu, a to přes její označení, je tak možno považovat za rozhodnutí vydané podle § 32 odst. 1 zákona č. 337/1992 Sb., a výzva se tak stává v poměru k ručiteli při vymáhání nedoplatku exekučním titulem, a již z tohoto důvodu je třeba ji hodnotit jako rozhodnutí materiální povahy.

Nález

Ústavního soudu (IV. senátu) ze dne 10. července 2001 sp. zn. IV. ÚS 446/2000 ve věci ústavní stížnosti OWS S., s. r. o., proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 93/2000, kterým bylo zastaveno řízení o stěžovatelčině žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni z 20. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/14/99, jímž bylo zamítnuto stěžovatelčino odvolání proti rozhodnutí Celního úřadu Folmava z 30. 8. 1999, jímž byla stěžovatelka jako ručitelka vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku celního dluhu.

I. Výrok

Usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 31. 3. 2000 č. j. 30 Ca 93/2000-7 se zrušuje.

II. Odůvodnění

Ve včas podané ústavní stížnosti proti usnesení Krajského soudu v Plzni z 31. 3. 2000 sp. zn. 30 Ca 93/2000, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí Celního ředitelství v Plzni ze dne 20. 1. 2000 č. j. 11004/1-2069/14/99 s odůvodněním, že jde o rozhodnutí vyloučené ze soudního přezkumu podle § 248 odst. 2 písm. e) občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), stěžovatelka tvrdí, že jím bylo porušeno její právo zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“) a čl. 90 Ústavy České republiky. V ústavní stížnosti uvádí, že výzvou Celního úřadu Folmava byla jako celní ručitel vyzvána k zaplacení splatného nedoplatku za dlužníka. Stěžovatelka však záruční listinu, na jejímž podkladě byla uznána povinnou k úhradě celního dluhu, považuje od samého počátku za neplatnou a tvrdí, že byla podepsána v omylu vyvolaném cizí osobou, která překročila meze svého zmocnění. Toto překročení je pro převzetí záruky rozhodující (§ 49a občanského zákoníku), což zdůraznila i ve správní žalobě. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s názorem správního soudu, že výzva k zaplacení splatného nedoplatku za dlužníka je rozhodnutím procesní povahy, neboť § 57 odst. 1, 2 a 5 zákona ČNR č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků,

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...