Nález 103/1999 SbNU, sv.15, K odpovědnosti účastníka řízení za zvolený procesní postupK rámci poučovací povinnosti souduK nevyčerpání všech zákonem daných procesních prostředků k ochraně práva

I. Výrok

Ústavní stížnost se zamítá.

II. Odůvodnění

Ústavní stížností podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon“)] a po výzvě Ústavního soudu doplněnou následným podáním, a tedy v podstatě za podmínek stanovených zákonem [§ 30 odst. 1, § 34 odst. 1, 2, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka ve své restituční věci (Okresní soud Brno-venkov, sp. zn. 7 C 839/92) rozhodnutí obecných soudů, totiž rozsudek soudu prvního stupně ze dne 25. 1. 1993 a spolu s ním též rozsudek odvolacího soudu ze dne 1. 2. 1995 (Krajského soudu v Brně, sp. zn. 12 Co 336/93) a rozsudek dovolacího soudu ze dne 11. 12. 1997 (Nejvyššího soudu, sp. zn. 3 Cdon 1374/96) a tvrdila, že všechny obecné soudy svými rozhodnutími jako orgány veřejné moci porušily její ústavně zaručené základní právo na právní ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod); podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecné soudy porušily především poučovací povinnost [§ 5 občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“)], a dále též tím, že „zpochybnily (sc. v průběhu zahájeného řízení) možnost změny žalobního petitu z původní formulace... a zabránily tak nápravě majetkové křivdy“; s odkazem na ustálenou rozhodovací praxi obecných soudů a s tvrzením, že v jejích intencích lze restituční nárok (v posuzované věci jde o sokolovnu s přilehlými pozemky) uplatnit buď žalobou na uzavření dohody nebo žalobou na vydání věci, že změnu žalobního žádání (petitu) lze provést i v odvolacím řízení, a zejména že žalobě nevyhovujícími výroky obecné soudy pominuly účel zákona (č. 173/1990 Sb., kterým se zrušuje zákon č. 68/1956 Sb., o organizaci tělesné výchovy, a kterým se upravují některé další vztahy…