dnes je 29.3.2024

Input:

Nález 102/2003 SbNU, sv.30, K pochybnostem o nepodjatosti soudního znalce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 102

II. ÚS 35/03

K pochybnostem o nepodjatosti soudního znalce

Podle § 17 ve spojení s § 14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou znalci vyloučeni z podání znaleckého posudku v případě, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Jedním z takových důvodů, kdy lze zcela důvodně pochybovat o nepodjatosti znalce pro poměr k účastníkovi řízení, je skutečnost, že mezi nimi existuje pracovní poměr k témuž zaměstnavateli. Je totiž zřejmé, že se v takovém případě jednak jedná o vztah ekonomické závislosti, jednak nelze ani vyloučit možnost, že přístup znalce při vypracování znaleckého posudku mohou (vědomě či nevědomě) ovlivnit pocity kolegiality a loajality či obavy před nepříznivými pracovně-společenskými dopady.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. června 2003 sp. zn. II. ÚS 35/03 ve věci ústavní stížnosti I. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. 11. 2002 sp. zn. 47 Co 255/2002 a rozsudku Okresního soudu v Lounech z 9. 4. 2002 sp. zn. 10 C 495/98, kterým bylo mezitímně rozhodnuto, že základ nároku, kterým se žalobce domáhal na stěžovateli náhrady škody, je opodstatněný.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2002 č. j. 47 Co 255/2002-140 a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 4. 2002 č. j. 10 C 495/98-123 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2002 č. j. 47 Co 255/2002-140, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 4. 2002 č. j. 10 C 495/98-123, neboť má za to, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Napadeným rozsudkem okresního soudu bylo k žalobě Č. d., státní organizace, na zaplacení částky 31 795 Kč s příslušenstvím rozhodnuto mezitímně tak, že základ nároku, kterým se žalobce domáhal na žalovaném (tj. stěžovateli) náhrady škody, je opodstatněný, přičemž o výši nároku a náhradě nákladů řízení měl soud rozhodnout v konečném rozhodnutí. Svůj nárok žalobce opíral o to, že stěžovatel při posunu v železniční stanici B. dne 8. 7. 1996 způsobil v důsledku porušení návěstního předpisu střet vlaků.

Okresní soud se v řízení zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy zda na straně žalobce vznikla škoda, což bylo dle okresního soudu prokázáno, a dále zda na straně žalovaného došlo k porušení povinností při plnění pracovních úkolů a toto porušení je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, kterou žalovaný zavinil. Pokud jde o otázku porušení pracovních povinností ze strany stěžovatele, okresní soud odmítl jeho námitku, že ke vzniku škody došlo tím, že mu byl opožděně podán pokyn posunovačem panem Z., neboť to nebylo

Nahrávám...
Nahrávám...