dnes je 28.6.2022

Input:

Nález 102/2003 SbNU, sv. 30, K pochybnostem o nepodjatosti soudního znalce

Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, svazek 30, nález č. 102

II. ÚS 35/03

K pochybnostem o nepodjatosti soudního znalce

Podle § 17 ve spojení s § 14 odst. 1 občanského soudního řádu jsou znalci vyloučeni z podání znaleckého posudku v případě, že se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo jejich zástupcům je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Jedním z takových důvodů, kdy lze zcela důvodně pochybovat o nepodjatosti znalce pro poměr k účastníkovi řízení, je skutečnost, že mezi nimi existuje pracovní poměr k témuž zaměstnavateli. Je totiž zřejmé, že se v takovém případě jednak jedná o vztah ekonomické závislosti, jednak nelze ani vyloučit možnost, že přístup znalce při vypracování znaleckého posudku mohou (vědomě či nevědomě) ovlivnit pocity kolegiality a loajality či obavy před nepříznivými pracovně-společenskými dopady.

Nález

Ústavního soudu (II. senátu) ze dne 25. června 2003 sp. zn. II. ÚS 35/03 ve věci ústavní stížnosti I. V. proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem z 5. 11. 2002 sp. zn. 47 Co 255/2002 a rozsudku Okresního soudu v Lounech z 9. 4. 2002 sp. zn. 10 C 495/98, kterým bylo mezitímně rozhodnuto, že základ nároku, kterým se žalobce domáhal na stěžovateli náhrady škody, je opodstatněný.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2002 č. j. 47 Co 255/2002-140 a rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 4. 2002 č. j. 10 C 495/98-123 se zrušují.

Odůvodnění

Ústavní stížností, podanou včas [§ 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „zákon o Ústavním soudu“)] a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a) a odst. 4 zákona o Ústavním soudu], napadl stěžovatel rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 5. 11. 2002 č. j. 47 Co 255/2002-140, jakož i jemu předcházející rozsudek Okresního soudu v Lounech ze dne 9. 4. 2002 č. j. 10 C 495/98-123, neboť má za to, že uvedenými rozhodnutími došlo k porušení jeho práva na spravedlivý proces, zakotveného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“).

Napadeným rozsudkem okresního soudu bylo k žalobě Č. d., státní organizace, na zaplacení částky 31 795 Kč s příslušenstvím rozhodnuto mezitímně tak, že základ nároku, kterým se žalobce domáhal na žalovaném (tj. stěžovateli) náhrady škody, je opodstatněný, přičemž o výši nároku a náhradě nákladů řízení měl soud rozhodnout v konečném rozhodnutí. Svůj nárok žalobce opíral o to, že stěžovatel při posunu v železniční stanici B. dne 8. 7. 1996 způsobil v důsledku porušení návěstního předpisu střet vlaků.

Okresní soud se v řízení zabýval otázkou, zda jsou naplněny předpoklady odpovědnosti za škodu, tedy zda na straně žalobce vznikla škoda, což bylo dle okresního soudu prokázáno, a dále zda na straně žalovaného došlo k porušení povinností při plnění pracovních úkolů a toto porušení je v příčinné souvislosti se vzniklou škodou, kterou žalovaný zavinil. Pokud jde o otázku porušení pracovních povinností ze strany stěžovatele, okresní soud odmítl jeho námitku, že ke vzniku škody došlo tím, že mu byl opožděně podán pokyn posunovačem panem Z., neboť to

Z důvodu údržby našich serverů budou v úterý 28. 6. 2022 od 17:30 nedostupné naše služby. Plánovaná doba výpadku je jedna hodina. Omlouváme se.
Více informací

Nahrávám...
Nahrávám...