dnes je 28.3.2024

Input:

č. 3852/2019 Sb. NSS, Pobyt cizinců: povinnost opustit území; právo na respektování soukromého a rodinného života cizince

č. 3852/2019 Sb. NSS
Pobyt cizinců: povinnost opustit území; právo na respektování soukromého a rodinného života cizince
k § 50a odst. 3 písm. c) a § 174a zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění zákonů č. 427/2010 Sb., č. 314/2015 Sb. a č. 222/2017 Sb.
Správní orgány jsou povinny i po novele provedené zákonem č. 222/2017 Sb. při vydání rozhodnutí o povinnosti opustit území [§ 50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky] se zabývat přiměřeností dopadů takového rozhodnutí do soukromého a rodinného života cizince (§ 174a téhož zákona).
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 12. 2018, čj 8 Azs 290/2018-27)
Prejudikatura: č. 2112/2010 Sb. NSS, č. 3574/2017 Sb. NSS; rozsudky Soudního dvora ze dne 5. 4. 1979, Ratti (C-148/78, Recueil, s. 1629) a ze dne 4. 12. 1974, van Duyn (C-41/74, Recueil, s. 1337).
Věc: Tran T. V. proti Policii České republiky, Ředitelství služby cizinecké policie o povinnost opustit území, o kasační stížnosti žalobce.

Policie České republiky, Krajské ředitelství policie Plzeňského kraje (dále „správní orgán I. stupně“) uložila dne 7. 4. 2018 žalobci povinnost opustit území České republiky podle § 50a odst. 3 písm. c) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“). K vycestování stanovila lhůtu do 30 dnů ode dne oznámení rozhodnutí. Správní řízení bylo nejprve vedeno jako řízení o správním vyhoštění, avšak v jeho průběhu bylo zjištěno, že vydáním rozhodnutí o správním vyhoštění by došlo k nepřiměřenému zásahu do soukromého a rodinného života žalobce a jeho dcery. Proto správní orgán I. stupně postupoval dle § 50 odst. 6 zákona o pobytu cizinců a vedl řízení o povinnosti opustit území.
Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaná dne 4. 5. 2018 zamítla.
Žalobce napadl rozhodnutí žalované žalobou ke Krajskému soudu v Plzni (dále „krajský soud“). Správní orgány obou stupňů podle něj nedostatečně zkoumaly přiměřenost rozhodnutí z hlediska dopadů do žalobcova soukromého a rodinného života a postupovaly nepřiměřeně tvrdě. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 28. 3. 2017, čj. 7 Azs 24/2017-29) bylo třeba posuzovat přiměřenost dle § 174a zákona o pobytu cizinců také v případě rozhodnutí o ukončení pobytu cizince. Jelikož se přiměřeností zabývaly správní orgány pouze rámcově, jsou jejich rozhodnutí nepřezkoumatelná. Žalobce argumentoval svým blízkým vztahem s dcerou Terezou, která je občankou ČR a při studiu je na žalobci závislá. Důkazní návrh jejím výslechem nebyl bez odůvodnění akceptován. Žalobce má na území ČR rovněž manželku s povoleným trvalým pobytem. Sám měl navíc povolen pobyt po dobu téměř 30 let, kdy zde podnikal a pracoval. S ohledem na tyto skutečnosti u něj měl převážit zájem na ochraně rodinného života.
Krajský soud žalobu zamítl. Poukázal především na poslední větu § 174a odst. 3 zákona o pobytu cizinců, podle níž přiměřenost dopadů rozhodnutí správní orgán posuzuje pouze v případech, kdy to zákon
Nahrávám...
Nahrávám...