č. 3134/2014 Sb. NSS, Zaměstnanost: zaměstnávání cizinců
č. 3134/2014 Sb. NSS
Zaměstnanost: zaměstnávání cizinců
k § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění zákonů č. 264/2006 Sb., č. 382/2008 Sb. a č. 427/2010 Sb.*)
Cizinci, kteří jsou společníky obchodní společnosti a kteří pro obchodní společnost vykonávají činnost, na niž nelze pohlížet jako na pouhý výkon práv a povinností vyplývajících z kapitálové účasti v obchodní společnosti, nýbrž jako na plnění běžných úkolů obchodní společnosti, musí podle § 89 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, mít platné povolení k zaměstnání.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 14. 8. 2014, čj. 9 Ads 1/2014-47)
Věc: Ivan S. proti Státnímu úřadu inspekce práce o uložení pokuty, o kasační stížnosti žalobce.
Rozhodnutím Oblastního inspektorátu práce pro Jihomoravský kraj a Zlínský kraj (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 31. 7. 2012 byl žalobce uznán vinným z přestupku podle § 139 odst. 1 písm. c) zákona o zaměstnanosti, jehož se dopustil tím, že vykonával nelegální práci ve smyslu § 5 písm. e) bodu 2 zákona o zaměstnanosti, když dne 3. 11. 2011 pro společnost Andrstav v. o. s. na stavbě v oboře Radějov, okres Hodonín, vykonával práci spočívající v lepení polystyrénů bez povolení k zaměstnání, a porušil tak § 89 zákona o zaměstnanosti. Současně byla žalobci tímto rozhodnutím za uvedený přestupek uložena pokuta ve výši 8 000 Kč podle § 139 odst. 3 písm. c) zákona o zaměstnanosti a dále mu byla stanovena povinnost nahradit náklady správního řízení spojené s projednáváním přestupku ve výši 1 000 Kč podle § 79 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, ve spojení s § 1 odst. 1 vyhlášky č. 231/1996 Sb., kterou se stanoví paušální částka nákladů řízení o přestupcích.
Proti uvedenému rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný svým rozhodnutím ze dne 17. 10. 2012 zamítl, a potvrdil tak rozhodnutí správního orgánu I. stupně.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu u Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, který ji zamítl rozsudkem ze dne 12. 12. 2013, čj. 53 A 11/2013-49. Předmětem sporu byla otázka, zda cizinec (žalobce), který je společníkem a statutárním orgánem veřejné obchodní společnosti a pro tuto společnost vykonává práci z předmětu činnosti této společnosti, je povinen mít povolení k zaměstnání. Krajský soud se ztotožnil s tím, jak věc posoudily správní orgány. Neshledal rozpor mezi zákonem o zaměstnanosti a zákonem č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), na straně jedné a obchodním zákoníkem*) na straně druhé. Byl názoru, že tyto předpisy se vzájemně doplňují. Obchodní zákoník upravuje vztahy soukromoprávní, např. vymezuje veřejnou obchodní společnost, podmínky jejího založení, vzniku, fungování, zrušení a zániku, popř. vztahy uvnitř společnosti. Zákon o pobytu cizinců a zákon o zaměstnanosti jsou předpisy z oblasti práva veřejného. Zákon o pobytu cizinců stanoví podmínky vstupu, pobytu a vycestování cizince a působnost státních orgánů. Zákon o zaměstnanosti vymezuje státní politiku zaměstnanosti, mj. i usměrňování zaměstnávání pracovních sil ze zahraničí na území České republiky.
Krajský soud se ztotožnil se žalobcem v otázce,…
