č. 2582/2012 Sb. NSS, Pomoc v hmotné nouzi: přiznání mimořádné okamžité pomoci
č. 2582/2012 Sb. NSS
Pomoc v hmotné nouzi: přiznání mimořádné okamžité pomoci
k § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.
k § 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění zákona č. 261/2007 Sb.
Jestliže osoba samostatně výdělečně činná žádá o přiznání mimořádné okamžité pomoci z důvodu hrozící vážné újmy na zdraví a nepřeruší přitom výkon živnostenského oprávnění, musí být při posuzování nároku na tuto dávku v souladu s § 2 odst. 3 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, přihlédnuto k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto se i pro účely přiznání této dávky musí zohlednit tzv. fikce příjmu upravená v § 8 odst. 2 a 3 zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 11. 2011, čj. 3 Ads 113/2011-46)
Věc: Ing. Radim R. proti Krajskému úřadu Olomouckého kraje o dávku mimořádné okamžité pomoci, o kasační stížnosti žalobce.
Žalobce podal u Magistrátu města Olomouce žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi - mimořádnou okamžitou pomoc z důvodu hrozby vážné újmy na zdraví. Tuto hrozbu spatřoval v tom, že mu nejsou vypláceny nemocenské dávky a podpora v nezaměstnanosti. Navíc má značné psychické problémy způsobené sedmiletým trestním stíháním, silnými bolestmi hlavy a těžkou nespavostí.
Magistrát rozhodnutím ze dne 30. 3. 2009 žalobci dávku mimořádné okamžité pomoci nepřiznal. Žalobce nebylo možno považovat za osobu v hmotné nouzi, neboť jeho započitatelný příjem přesahoval částku existenčního minima. Ačkoliv skutečný příjem žalobce mohl být nižší nebo dokonce nulový, nebylo možné k této skutečnosti přihlédnout, neboť žalobce měl díky aktivnímu živnostenskému oprávnění možnost zvýšit si příjem vlastním přičiněním, a pokud ze svého podnikání neměl žádný příjem, měl možnost tuto činnost ukončit či přerušit.
Odvolání žalobce žalovaný zamítl rozhodnutím ze dne 15. 6. 2009.
Žalobce podal proti rozhodnutí žalovaného žalobu ke Krajskému soudu v Ostravě, pobočce v Olomouci, v níž namítal, že reálná výše jeho příjmu je taková, že splňuje podmínky pro přiznání předmětné dávky.
Krajský soud žalobu zamítl rozsudkem ze dne 26. 5. 2011, čj. 73 Ad 7/2010-26. V odůvodnění uvedl, že klíčový pro posouzení sporné otázky je § 8 odst. 3 zákona o životním a existenčním minimu, podle něhož „[u] osoby samostatně výdělečně činné, která nemá příjem ze samostatné výdělečné činnosti, ale nepřerušila výkon této činnosti, ani jí tato činnost nebyla pozastavena, se za příjem považuje částka uvedená v odstavci 2“ (tzn. částka ve výši 50 % měsíční průměrné mzdy v národním hospodářství za předchozí kalendářní rok). Samotný nesouhlas žalobce se zněním zákona neznamená nezákonnost rozhodnutí. Krajský soud neshledal ani protiústavnost aplikovaného ustanovení, zejména s ohledem na to, že sám ze správního spisu zjistil, že žalobce nedoložil podklady pro přiznání příspěvku na živobytí.
Žalobce (stěžovatel) brojil proti rozsudku krajského soudu kasační stížností. Ustanovený advokát poukázal na námitky uvedené v žalobě s tím, že se mu nepodařilo se stěžovatelem spojit.
Nejvyšší správní…
