dnes je 19.4.2024

Input:

č. 2489/2012 Sb. NSS, Daň z příjmů: absolutní neplatnost úkonů a jejich účinky

č. 2489/2012 Sb. NSS
Daň z příjmů: absolutní neplatnost úkonů a jejich účinky
k § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění účinném pro zdaňovací období roku 2002
I. K soukromoprávní absolutní neplatnosti úkonů, jež mají být základem daňové povinnosti, jsou všechny orgány veřejné moci povinny přihlédnout z úřední povinnosti v kterékoli fázi řízení.
II. Daňové účinky absolutně neplatných soukromoprávních úkonů nenastávají, vyžaduje-li daňové právo, že určitý právní následek může nastat pouze na základě existujícího (platného) soukromoprávního úkonu určité konkrétní povahy. Provádí-li však daňové právo autonomní klasifikaci daňověprávních účinků soukromoprávních jednání vycházející v zásadě z ekonomické logiky (jak je tomu například v generální klauzuli v § 24 odst. 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů), může mít i absolutně neplatný soukromoprávní úkon plnohodnotné daňověprávní účinky.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 12. 2010, čj. 7 Afs 130/2009-200)
Prejudikatura: č. 2/2003 Sb. NSS, č. 718/2005 Sb. NSS, č. 979/2006 Sb. NSS, č. 1424/2008 Sb. NSS, č. 1575/2008 Sb. NSS a č. 1984/2010 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 228/2007 Sb. ÚS (sp. zn. IV. ÚS 1777/07) a č. 38/2009 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 1169/07).
Věc: Pavla K. proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z příjmů, o kasační stížnosti žalobkyně.

Žalobkyně vyvolala nedobrovolné veřejné dražby, do kterých přihlásila své pohledávky. Jednalo se o pohledávky dvou typů -jednak o pohledávky z půjček, které poskytla osobně, a dále o pohledávky z úvěrů, které získala postoupením pohledávky od původního věřitele, kterým byla Banka Bohemia, a. s. V daňovém přiznání žalobkyně označila všechny příjmy získané z realizace dražeb za ostatní příjmy ve smyslu § 10 zákona o daních z příjmů a stejně tak k nim paušálně uplatnila i veškeré výdaje.
Finanční úřad ve Zlíně rozhodnutím ze dne 22. 3. 2005 žalobkyni dodatečně vyměřil daň z příjmů za rok 2002 ve výši 670 944 Kč. Toto rozhodnutí bylo následně změněno rozhodnutím žalovaného ze dne 2.12.2005 tak, že se doměřuje daň z příjmů ve výši 653 280 Kč.
Proti rozhodnutí žalovaného podala žalobkyně žalobu u Krajského soudu v Brně, který ji rozsudkem ze dne 18. 12. 2007 zamítl. Ke kasační stížnosti žalobkyně Nejvyšší správní soud rozsudek krajského soudu rozsudkem ze dne 3. 12. 2008, čj. 7 Afs 31/2008-90, zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.
Následně krajský soud žalobu rozsudkem ze dne 3. 11. 2009 zamítl. V odůvodnění dospěl k závěru, že oba správní orgány správně neuznaly některé výdaje žalobkyně. Není-li určitý příjem předmětem daně, nelze k němu uplatnit ani výdaje. Mezi ostatní příjmy podle názoru krajského soudu lze zahrnout jen příjmy, které jsou předmětem daně. V případě žalobkyně však byly v rámci nedobrovolných dražeb realizovány úhrady dvou typů půjček/úvěrů, z nichž posléze žalobkyně měla příjmy. Jedna skupina příjmů z úhrad půjček byla navázána na půjčky, které poskytla osobně žalobkyně, druhá byla navázána na úvěr, který získala žalobkyně ve formě postoupení pohledávky od původního věřitele. V souladu s tímto lze rozdělit ve vztahu k § 3 odst. 4 písm. b) zákona o daních z
Nahrávám...
Nahrávám...