dnes je 29.3.2024

Input:

č. 1752/2009 Sb. NSS, Daň z nemovitostí: plošná stavba

č. 1752/2009 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: plošná stavba
k § 119 odst. 2 a § 120 odst. 1 občanského zákoníku
k § 7 až § 11 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění účinném pro zdaňovací období let 2002 až 2004
Rozhodující pro určení, zda se u plošné stavby (ve stavebněprávním smyslu), jako jsou betonové či asfaltové plochy, jedná rovněž z hlediska občanskoprávního o stavbu spojenou se zemí pevným základem (§ 119 odst. 2 občanského zákoníku) podléhající dani ze staveb dle zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, či naopak o součást pozemku, na němž se taková stavba nachází, nemůže být pouze hledisko, zda lze danou stavební konstrukci oddělit od země, ale také, zda je naplněna první podmínka § 120 odst. 1 občanského zákoníku, tedy zda jde o součást pozemku, která k pozemku (jakožto k věci hlavní) podle jeho povahy náleží, či nikoliv.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. 9. 2008, čj. 5 Afs 24/2008-63)
Prejudikatura: č. 1034/2007 Sb. NSS, č. 1662/2008 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 60/2003 Sb. ÚS (sp. zn. I. ÚS 483/01) a č. 131/1994 Sb. (sp. zn. Pl. ÚS 16/93); Soudní judikatura č. 1/2007.
Věc: Akciová společnost SEP Moravia proti Finančnímu ředitelství v Ostravě o daň z nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.

Při daňové kontrole Finanční úřad Ostrava I zjistil, že se na pozemcích žalobce nachází zpevněná betonová plocha o výměře 1367 m2 a zpevněná asfaltová plocha o výměře 111 m2. Obě plochy správce daně posoudil jako stavby podléhající dani ze staveb. Dodatečnými platebními výměry ze dne 17. 8. 2005 dodatečně žalobci vyměřil daň z nemovitostí za zdaňovací období let 2002 až 2004.
Proti rozhodnutím se žalobce odvolal k žalovanému, který rozhodnutími ze dne 20. 6. 2006 snížil dodatečně vyměřenou daň za zdaňovací období let 2002 až 2004, protože za stavbu považoval již jen betonovou plochu.
Proti rozhodnutím podal žalobce žaloby ke Krajskému soudu v Ostravě. Namítal, že zpevněná betonová plocha dani z nemovitostí nepodléhá, neboť není samostatnou věcí a může být stavbou jen z pohledu stavebně-právních předpisů. S odvoláním na judikaturu upozornil na to, že se jedná o obdobný případ jako parkoviště představované pozemkem, jehož povrch byl zpracován zpevněním povrchu za účelem parkování automobilů, a zpevněná betonová plocha tudíž představuje určitou kvalitu pozemku rozhodnou pro jeho využití.
Krajský soud v Ostravě žaloby spojil ke společnému projednání, rozhodnutí žalovaného zrušil a věci mu vrátil k dalšímu řízení. Odkázal na členění pozemků dle § 2 odst. 3 zákona č. 344/1992 Sb., o katastru nemovitostí České republiky (katastrální zákon). Podle charakteristiky druhu pozemků pro účely katastru nemovitostí - příloha 1 k vyhlášce č. 190/1996 Sb., kterou se provádí katastrální zákon, byly „ostatní plochy“ vymezeny jako pozemky neuvedené v rámci předchozích druhů pozemků. Za „jinou plochu“ se považoval pozemek nevyužívaný žádným z ostatních vyjmenovaných způsobů včetně pozemku, na kterém je postavena stavba, která se v katastru neeviduje. Uvedené pojmy tak představují určitou kvalitu pozemku a určité ztvárnění či zpracování jeho povrchu. Nemohou být současně pozemkem a současně stavbou ve smyslu
Nahrávám...
Nahrávám...