dnes je 16.4.2024

Input:

č. 1662/2008 Sb. NSS, Daň z nemovitostí: stavba podléhající dani

č. 1662/2008 Sb. NSS
Daň z nemovitostí: stavba podléhající dani
k § 7 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, ve znění zákona č. 315/1993 Sb.
O stavbu podléhající dani z nemovitostí podle § 7 zákona č. 338/1992 Sb., o dani z nemovitostí, se jedná tehdy, pokud jsou současně splněny dvě podmínky: jedná se o stavbu ve smyslu občanského práva a bylo na ni vydáno kolaudační rozhodnutí.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 3. 2007, čj. 2 Afs 125/2005-40)
Věc: Mgr. Václav Rožec, správce konkursní podstaty úpadce akciové společnosti STAVO ARTIKEL, proti Finančnímu ředitelství v Brně o daň z nemovitostí, o kasační stížnosti žalovaného.

Finanční úřad Brno-venkov vydal dne 17. 2.1999 dodatečný platební výměr, kterým s odkazem na zákon č. 338/1992 Sb. dodatečně žalobci vyměřil daň z nemovitostí za rok 1998 ve výši 111 870 Kč.
Odvolání proti tomuto rozhodnutí žalovaný dne 9. 11. 2001 zamítl. V odůvodnění zejména konstatoval, že pojem stavba v občanskoprávním smyslu není totožný s tímto pojmem podle stavebních předpisů. Nemovitostmi jsou podle § 119 odst. 1 s 2 občanského zákoníku pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem. Jen tyto stavby jsou proto předmětem daně ze staveb podle zákona č. 338/1992 Sb. Stavby zpevněných ploch, které jsou zkolaudovány v rámci stavby, jsou její nedílnou součástí, představují nemovitou stavbu, a jsou proto i předmětem daně ze staveb v rozsahu půdorysu této stavby. Protože zákon nevymezil předmět daně pouze na budovy, je nutno vycházet z negativního vymezení předmětu daně obsaženého v ustanovení § 7 odst. 2 cit. zákona a přihlédnout i k definici veřejných dopravních cest. Pokud by zákonodárce chtěl omezit předmět daně pouze na stavby s obvodovým pláštěm, učinil by tak výslovně a „neměl by potřebu vypočítávat stavby, které nemají obvodový plášť“.
Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou, v níž zejména namítal, že zpevněné a manipulační plochy nepodléhají dani ze staveb, nýbrž že jsou předmětem daně z pozemků.
Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 25. 5. 2004 vyslovil nicotnost rozhodnutí finančního úřadu i žalovaného.
Tento rozsudek krajského soudu však na základě kasační stížnosti žalovaného Nejvyšší správní soud dne 16. 2. 2005 svým rozhodnutím, čj. 2 Afs 131/2004-46*), zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení.
Krajský soud v Brně o podané žalobě rozhodoval znovu a rozsudkem ze dne 17. 5. 2005 této žalobě vyhověl a obě vydaná správní rozhodnutí zrušil. V tomto rozsudku vycházel zejména z toho, že zpevněná plocha sestává z vrstvy asfaltobetonu a z vrstvy štěrkové a že se jedná o součást zkolaudované stavby prodejního a skladového areálu, spojené se zemí pevným základem. Závěr správce daně o příslušných plochách jako o předmětu zdanění není ničím podložen, protože zkolaudována byla pouze stavba areálu a nelze z toho dovodit, že zpevněné plochy jsou podřaditelné pod stavbu vymezenou v § 7 odst. 1 ve spojení s § 10 zákona č. 338/1992 Sb. Správce daně se měl zaměřit též na otázku, jaký půdorys má stavba zpevněných ploch, když zákon považuje za půdorys stavby průmět obvodového pláště na pozemek. Krajský soud tak zaujal právní názor, že ani ze zjištění, že zpevněné plochy
Nahrávám...
Nahrávám...