dnes je 26.11.2022

Input:

č. 164/2004 Sb. NSS; Stavební zákon: k místní působnosti prováděcích předpisů

č. 164/2004 Sb. NSS
Stavební zákon: k místní působnosti prováděcích předpisů
k § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon), ve znění zákona č. 83/1998 Sb.
k § 143 odst. 5 zákona č. 50/1976 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (stavební zákon)
Vyhláška Ministerstva pro místní rozvoj, vydaná na základě zmocnění obsaženého v § 143 odst. 1 písm. k) zákona č. 50/1976 Sb., stavebního zákona, a vyhláška Národního výboru hlavního města Prahy č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, vydaná na základě zmocňujícího ustanovení § 143 odst. 5 téhož zákona, jsou právními předpisy stejné právní síly toliko s odlišnou místní působností: působnost vyhlášky Ministerstva pro místní rozvoj se vztahuje na území celé České republiky s výjimkou hlavního města Prahy a působnost vyhlášky Národního výboru hlavního města Prahy dopadala naopak pouze na tuto obec.
Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. 1. 2004, čj. 5 A 153/2000-81)
Věc: MUDr. Zdeněk H., MUDr. Stanislava H. a Ondřej H. v P. proti Ministerstvu pro místní rozvoj, za účasti zúčastněných osob ing. Davida J., ing. Květy K. a Věry V. v R, o umístění stavby rodinného domu.

Magistrát hlavního města Prahy dne 18. 5. 1999 ve správním řízení zahájeném k návrhu osoby zúčastněné na řízení ing. Davida J. rozhodl o stavbě rodinného domu a současně podle § 138a stavebního zákona a § 133 odst. 4 vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, povolil „výjimku z ustanovení § 43 odst. 7 písm. a) cit. vyhlášky pro zastavěnou plochu nadzemním objektem, zvětšenou o 40 % plochy pozemku, a výjimku z ustanovení § 44 odst. 1 písm. e) cit. vyhlášky pro deficit jednoho parkovacího stání na vlastním pozemku“.
Proti tomuto rozhodnutí podali žalobci, jakož i někteří další účastníci správního řízení, odvolání.
Ministerstvo pro místní rozvoj dne 13. 10. 1999 změnilo odvoláním napadené rozhodnutí především tak, že počet podzemních podlaží rodinného domu ze tří změnilo na dvě.
Rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 20. 6. 2000 bylo toto rozhodnutí ministerstva zrušeno a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení.
Ministerstvo pro místní rozvoj dne 14. 8. 2000 rozhodnutí správního orgánu I. stupně změnilo shodně jako v předchozím rozhodnutí ze dne 13. 10. 1999 s tím, že v ostatních částech rozhodnutí orgánu I. stupně potvrdilo.
Posledně uvedené rozhodnutí Ministerstva pro místní rozvoj napadli žalobci správní žalobou, v níž především žalovanému vytýkali, že stavbu posoudil pouze podle vyhlášky č. 5/1979 Sb. NVP, o obecných technických požadavcích na výstavbu v hlavním městě Praze, ve znění pozdějších předpisů, a nepřihlédl k vyhlášce č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu. V důsledku toho vydal rozhodnutí, které odporuje ustanovení § 46 správního řádu. Dle názoru žalobců bylo nutno v daném případě přihlédnout k ustanovení § 3 písm. c) vyhlášky č. 137/1998 Sb., o obecných technických požadavcích na výstavbu, které pro posouzení stavby jako rodinného domu stanoví kromě limitu nadzemních
Nahrávám...
Nahrávám...