dnes je 29.3.2024

Input:

č. 113/2004 Sb. NSS, Řízení před soudem: žalobní body

č. 113/2004 Sb. NSS
Řízení před soudem: žalobní body
k § 37 odst. 5, § 71 odst. 1 písm. d) a § 71 odst. 2 soudního řádu správního
V důsledku přísné dispoziční zásady v řízení o žalobách proti rozhodnutím správního orgánu musí žaloba obsahovat žalobní body, z nichž musí být patrno, z jakých skutkových a právních důvodů považuje žalobce napadené výroky rozhodnutí za nezákonné nebo nicotné [§ 71 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ]. Přitom zákon stanoví, že žaloba musí vždy obsahovat alespoň jeden žalobní bod (viz věta druhá ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s.). Pokud žádný žalobní bod neobsahuje, může být tento nedostatek podmínek řízení odstraněn, a to ve lhůtě pro podání žaloby, jak vyplývá z ustanovení § 71 odst. 2 s. ř. s. Není však dána zákonná povinnost soudu v těchto případech vždy vyzývat žalobce k odstranění těchto vad ve smyslu ustanovení § 37 odst. 5 s. ř. s., neboť takto široce pojímaná povinnost soudu by zjevně odporovala zmíněné zásadě dispoziční a rovněž zásadě koncentrace řízení, v souladu s nimiž je tento typ řízení koncipován.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 10. 2003, čj. 2 Azs 9/2003-40)*)
Věc: Alexandru C. (Moldavská republika) proti Ministerstvu vnitra o udělení azylu, o kasační stížnosti žalobce.

Žalovaný dne 14. 10. 2002 zamítl žalobcovu žádost o udělení azylu podle zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění zákona č. 2/2002 Sb.
Žalobce toto rozhodnutí napadl dne 27. 11. 2002 žalobou u Krajského soudu v Plzni, v níž toliko uvedl, ze žádá o přezkoumání svého případu z důvodu „nesouhlasu s prvním rozhodnutím“. Tento soud proto žalobu usnesením ze dne 21. 5. 2003 odmítl podle ustanovení § 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Konstatoval, že jednou z podmínek řízení je řádná žaloba. Žaloba neobsahující žádný žalobní bod je ve lhůtě pro podání žaloby odstranitelným nedostatkem podmínky řízení, avšak po marném uplynutí této lhůty se stává neodstranitelným nedostatkem podmínky řízení. Proto také v daném případě, kdy lhůta pro podání žaloby skončila dne 28. 11. 2002, předseda senátu stěžovatele nevyzýval k doplnění žaloby o žalobní body. Jelikož v řízení nebylo možno pokračovat pro nedostatek podmínky řízení, krajský soud žalobu odmítl.
Žalobce včas podanou kasační stížností brojil jak proti usnesení Krajského soudu v Plzni, kterým byla žaloba odmítnuta, tak proti rozhodnutí žalovaného. K sepsání své žaloby stěžovatel uvedl, že ji psal dne 27. 11. 2002, a to na formulář, který mu dala k vyplnění v azylovém táboře úřednice; ta jej poučila o tom, jak má tento formulář vyplnit, avšak bez přítomnosti tlumočníka. Stěžovatel sice připouští, že „žaloba byla málo obsažná“, nicméně popírá, že by obdržel výzvu předsedy senátu k odstranění vad této žaloby.
Žalovaný ve svém vyjádření označil kasační stížnost za zmatečnou a odmítl tvrzení, že by jeho pracovníci neúspěšným žadatelům o azyl předkládali formuláře žalob.
Nejvyšší správní soud přezkoumal napadené usnesení Krajského soudu v Plzni v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů (§ 109 odst. 2 a 3 s. ř. s.) a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná.
Z odůvodnění:
Nejvyšší správní soud konstatuje, že stěžovatel uplatnil stížnostní důvod obsažený v ustanovení
Nahrávám...
Nahrávám...