Vyřazení automobilu z obchodního majetku - a tedy jeho přeřazení trvale již jen pro soukromé (rodinné) využití - se obecně týká dvou daní: daně z příjmů a DPH.

Na poli daně z příjmů fyzických osob bude v tomto případě situace velmi prostá. Po pěti letech od pořízení již zřejmě bude automobil (hmotný majetek) plně daňově odepsán (pokud poplatník odpisování nepřerušil ani majetek opakovaně technicky nezhodnocoval). Takže jeho daňová zůstatková cena je nulová.

Proto odpadá starost prakticky s jediným specifikem vyřazení hmotného majetku z obchodního majetku, a to daňového uplatnění poloviny ročního odpisu (viz § 26 odst. 7 písm. a) bod 1 zákona č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění p.p.). Poplatník tak pouze na kartu (resp. do knihy) hmotného majetku uvede, že ke dni XY předmětné vozidlo vyřadil z obchodního majetku do svého tzv. soukromého (nepodnikatelského) majetku.

Žádné další starosti s daní z příjmů zde nejsou. Přeřazením se nemění právní vlastník, jen se - obrazně řečeno - auto z jeho pravé podnikatelské kapsy přesunuje do jeho levé soukromé kapsy. Nevzniká zde ani žádný zdanitelný příjem a není nutno vykazovat nějaké dřívější daňové výdaje nyní jako daňově neúčinné apod.

Od toho vyřazení z obchodního majetku začíná běžet pětiletá lhůta pro osvobození příjmů z případného prodeje vozidla od daně z příjmů (§ 4 odst. 1 písm. c) zákona o daních z příjmů).

Složitější je to s DPH. Předmětem této daně je zejména dodání zboží za úplatu osobou povinnou k dani v rámci uskutečňování ekonomické činnosti. S ohledem na možné spekulace a zneužívání výhod systému DPH se ovšem za takováto úplatná zdanitelná plnění považují i určité situace, kdy žádná úplata není nebo ani nemůže být poskytnuta. Jako jsou například dary nebo právě vyřazení obchodního majetku, u něhož byl uplatněn odpočet daně, pro již trvale soukromé využití plátcem. Přesně to stanoví § 13 odst. 4 písm. a), spolu s § 13 odst. 5 zákona č. 235/2004 Sb., o DPH, ve znění p.p. ( „ZDPH“), podle něhož se za dodání zboží za úplatu považuje také:

• Použití hmotného majetku pro účely nesouvisející s uskutečňováním ekonomických činností plátce. To jest trvalé použití obchodního majetku plátcem pro jeho osobní spotřebu nebo jeho zaměstnanců, trvalé použití pro jiné účely než související s uskutečňováním jeho ekonomických činností,