Zákon poskytuje ochranu všem zaměstnancům, jejichž...
- Zajímá Vás, jak postupovat při podávání daňového přiznání v průběhu insolvenčního řízení? CD-ROM Praktický průvodce insolvenčním řízením nyní obsahuje i daňové a účetní aspekty úpadku!
Zákon č. 118/2000 Sb., o ochraně zaměstnanců při platební neschopnosti zaměstnavatele upravuje rozsah a podmínky, za kterých má zaměstnanec nárok, aby mu úřad práce vyplatil splatné mzdové nároky nevyplacené mu zaměstnavatelem, který je v platební neschopnosti. Zákon byl několikrát novelizován, naposledy zákonem č. 217/2009 Sb. s účinností od 20. 7. 2009.
- Okruh zaměstnanců, jimž zákon poskytuje ochranu
Zákon poskytuje ochranu všem zaměstnancům (fyzickým osobám, s nimiž zaměstnavatel sjednal pracovní poměr nebo dohodu o pracovní činnosti), jejichž zaměstnavatel je v platební neschopnosti vyjma
a) zaměstnance, který je nebo v předchozích 3 měsících před vyhlášením moratoria před zahájením insolvenčního řízení nebo v předchozích 3 měsících před podáním insolvenčního návrhu byl jeho statutárním orgánem nebo členem statutárního orgánu a měl u tohoto zaměstnavatele nejméně poloviční majetkovou účast,
b) zaměstnance, jehož zaměstnavatelem je právnická osoba zřízená zákonem za předpokladu, že stát převzal její dluhy nebo se za ně zaručil, nebo jehož zaměstnavatelem je územní samosprávný celek a
c) zaměstnance, který byl vyslán k výkonu práce do České republiky zaměstnavatelem , jenž má sídlo mimo území členských států Evropské unie.
- Co se rozumí mzdovými nároky?
Mzdovými nároky se rozumí mzda (plat), její náhrady a odstupné, které zaměstnanci náleží z pracovního poměru, nebo odměna popřípadě její náhrada, která zaměstnanci náleží podle dohody o pracovní činnosti. Proto nelze žádat např. o náhradu cestovních výdajů, o splátky náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti v souvislosti s pracovním úrazem nebo nemocí z povolání apod.
Mzdové nároky může zaměstnanec u úřadu práce uplatnit nejvýše v rozsahu odpovídajícím splatným mzdovým nárokům za 3 kalendářní měsíce rozhodného období.
Rozhodným obdobím je pro účely tohoto zákona kalendářní měsíc, ve kterém bylo vyhlášeno moratorium před zahájením insolvenčního řízení nebo ve kterém byl podán insolvenční návrh, jakož i 3 kalendářní měsíce předcházející tomuto měsíci a 3 kalendářní měsíce následující po tomto měsíci.