Pracovníci německé firmy vykonávající práci na území ČR jsou tzv. migrujícími osobami a jejich příslušnost do systémů sociálního zabezpečení jednotlivých členských států je určena Nařízením Rady (EHS) č. 1408/71. Dle tohoto nařízení podléhají osoby, na něž se nařízení vztahuje, pouze právním předpisům jednoho členského státu.

Základním pravidlem pro určování příslušnosti k právním předpisům je pravidlo státu výkonu činnosti, tzn. zaměstnanec podléhá předpisům toho státu, na jehož území pracuje, i když bydlí na území jiného členského státu nebo i když jeho zaměstnavatel má sídlo na území jiného členského státu. Výjimkou z tohoto pravidla jsou vyslané osoby. Jedná se o zaměstnance, kteří normálně pracují pro podnik, který ho zaměstnává, na území jednoho členského státu a jsou vysláni pracovně tímto podnikem na území jiného členského státu s tím, že očekávané trvání práce v jiném členském státě nepřevyšuje dobu 12 měsíců.

Tito zaměstnanci zůstávají pojištěncem v systému sociálního zabezpečení dle právních předpisů prvního členského státu za podmínky, že  byli účastni na pojištění ve vysílajícím státě ještě před tím, než začne běžet doba vyslání. Lhůtu lze následně prodloužit. Statut vyslané osoby prokazuje zaměstnanec vyslaný za prací do jiného členského státu tiskopisem E 101-Potvrzení o příslušnosti k právním předpisům, který osvědčuje skutečnost, že vyslaná osoba i po dobu vyslání podléhá právním předpisům vysílajícího státu a je nadále pojištěna v jeho systému sociálního zabezpečení.

Z výše uvedeného vyplývá, že německý zaměstnavatel musí v případě, že se jedná o vyslané osoby, vybavit zaměstnance tiskopisem E-101, který získá od německé správy sociálního zabezpečení. Pokud se nejedná o vyslané osoby, jsou němečtí zaměstnanci pojištěni podle českých právních předpisů a pojistné se tudíž odvádí podle českých právních předpisů v ČR.